Žijete den po dni stále ve stejných kolejích, které Vám nevyhovují, a přitom ani nevíte, proč takto žijete?
Máte problém pojmenovat, pro co žijete, po čem toužíte, o čem sníte, tedy i to, na co se těšíte?
Chybí Vám dobrá energie, radost ze života, cesta, po které byste rádi šli, směr, který by Vás ráno doslova tahal z postele?
Anebo máte nějakou skrytou touhu, ale neumíte se pro ni rozhodnout? Víte, že potřebujete změnu, čekáte na nějaký impulz zvenčí, na větší podporu ze svého okolí, která ale nepřichází?
Pak jste možná jako Martin, který mi napsal: „Petře, co mám dělat, když i moji přátelé ze mě ,rostou’? Diví se, proč nejdu za tím, o čem sním a pořád mluvím. Na co prý čekám. Co se musí stát, abych se konečně vydal, nebo alespoň pokusil vydat, tím směrem, který mě zajímá a přitahuje?“
Děkuji za všechny dotazy, které mi zasíláte. Odpovídám buď mluveným slovem v živých vysíláních či podcastech, nebo psaným slovem v souborných knihách mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Jeden z pohledů na řešení problému ukážu i Martinovi a vám ostatním, kterých se tento problém týká:
Význam smrti pro život
Slyšeli jste někdy o Joeu Dispenzovi? To je americký lékař, neurolog, zkoumá lidský mozek. A také je to spisovatel. Jednou jsem s ním mluvil právě o tom, jak najít smysl života, čeho se vůbec při hledání chytit. Řekl něco zdánlivě nepochopitelného: „Smysl životu dává teprve smrt.“
Nerozuměl jsem tomu. Dodal, že největší motivací pro lidský mozek k tomu, aby ve svém životě něco změnil, je právě smrt. Hrozba smrti. Výhled smrti. Ten pocit, když Vám naplno dojde, že máte jen jeden život a ten se každým dnem chýlí ke konci. Tímto momentem počínaje mozek přestane marnit čas. Procítí, že žádné „příště“ už není. A že co nestihne teď, to už zítra stihnout nemusí.
Význam dna pro změnu
Joe Dispenza to pochopil na příběhu jednoho svého pacienta. Ten zničehonic přišel do jeho ordinace a řekl: „Pane doktore, musím se s Vámi rozloučit.“ Dispenza se podivil: „Co se děje?“ Muž začal vyprávět.
„Pane doktore, Vy mě znáte. Víte, že už desítky let mám jeden sen. Pořídit si obyčejnou chatičku někde u jezera. A na tom jezeře mít obyčejnou lodičku. A jen chytat ryby. Mít čistou hlavu. Už žádný další stres z práce.
Pane doktore, Vy víte, že podnikám. Mám úspěšnou firmu, vyděláno. Ale když řeknu své rodině: Mně už to stačí, firmu prodám a koupím si tu vytouženou chatičku a lodičku, tak rodina je proti. Křičí na mě: Zbláznil ses? Když firma prosperuje? Makej dál, stresuj se dál! To je přece smysl života!
Pane doktore, ale mně se tuhle udělalo zle, strašně zle. Na ambulanci mi odebrali krev. A za dva dny mi volali výsledek rozboru té krve. Řekli mi: Máme pro Vás bohužel špatnou zprávu, strašně špatnou. Máte zhoubný nádor, a to v tak pokročilém stadiu, že Vám zbývá maximálně šest měsíců života.
Pane doktore, já tomu nemohl uvěřit. Takže já celý život dřu od rána do noci, vydělávám jen proto, abych si jednou mohl splnit svůj jediný sen, a teď mi řeknou, že jsem promarnil život, že už na to nemám nárok? A tak jsem řekl DOST! Znovu jsem svolal rodinu a oznámil jí to: Že mám posledních šest měsíců života, že už pro mě nemá smysl makat dál, stresovat se dál, že jediné, co teď musím, je zbavit se té firmy, odejít z ní, koupit si tu vytouženou chatičku a lodičku alespoň na těch...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům