Představte si, že budujete vztah a on zničehonic skončí. Vy ani nevíte proč. Nechápete to. Dělali jste pro partnera první poslední. Snažili jste se řešit všechny problémy, opravovat všechny své chyby, které Vám vytýkal – a nestačilo to. Možná si připadáte jako u školní zkoušky, na kterou jste šli připraveni, dokonce jste věřili, že jste na všechny položené otázky odpověděli bezvadně – a přece Vás zkoušející učitel vyhodí a ani Vám nesdělí důvod. Tudíž netušíte, v čem jste selhali.
Protějšek s Vámi nekomunikuje. Případně se Vám vyhýbá. A Vám zbývá jen připadat si jako prašiví psi – neschopní, nežádoucí, bezcenní. Možná i přestáváte mít čisté svědomí. Pochybujete, co když jste opravdu něco zkazili. Co když to bylo tak fatální selhání, že druhému už ani nestojíte za vysvětlení?
Mezi mnoha dotazy, které mi na toto téma posíláte, nebo mezi příběhy, které se mnou chcete probrat osobně při vánočních setkáních, je například i ten Petřin: „Partner mi najednou přestal brát telefon. Neodpovídal na esemesky, na maily ani na zprávy na sociální síti. Bylo to, jako by umřel. Další den jsem ho však viděla s jinou. Šokovalo mě to. Když mě zahlédl, utekl jako kluk. Šla jsem za tou neznámou ženou, ptala se jí, co je zač, a ona mě šokovala podruhé – že spolu už delší dobu chodí. Že prý se mnou už dávno není, že na mou adresu od něj slyšela samé špatné věci. Ty jsem pak začala slýchat i z dalších stran. Petře, vysvětlete mi: Proč to udělal? A proč to dělá dál?“
Děkuji za všechny dotazy, které mi zasíláte. Odpovědi na ty nejčastější naleznete v mých souborných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Pokud se potřebujete po prožitém šoku mentálně pročistit, využijte Vánoční Speciál, případně přijďte na některé z vánočních setkání se mnou.
Proč vůbec někdo opustí Stavitele
Z toho, co mi Petra dále popisovala, můžeme usoudit, že zjevně byla Stavitel. Mnoho lidí opuštěných bez vysvětlení jsou Stavitelé. Kdo to je?
Stavitel je ve vztahové psychologii někdo, kdo za každých okolností staví. Je to jeho způsob myšlení i řešení problémů: ať jsou, či nejsou obtíže, tak stavět. I když se něco zhroutí, snažit se to postavit znovu a lépe. Stavitel má předlohu v malém dítěti, které se rozhodlo postavit co nejvyšší věž z kostek. To, že se jeho věž v nějaké fázi stavby zbortí, není pro to dítě důvodem přestat, ale naopak pokračovat, přemýšlet, jak ji postavit tentokrát lépe, stabilněji. Právě tak působí Stavitel i ve vztahu. Pro něj hádka, krize, ba ani rozchod neznamenají konec. Stavitel se snaží najít příčinu, místo, kde to zkazil, nebo způsob, jak to spolu ti dva mohou vyřešit tak, aby dál stavěli, dál budovali vztah. Jinak řečeno: Stavitel neodchází od toho, co se jednou rozhodl stavět.
A právě to je problém pro někoho, kdo se naopak rozhodl přestat stavět. Kdo sice třeba i u oltáře slíbil „V dobrém i zlém spolu“, ale časem si to rozmyslel. Třeba si i našel jiný vztah. Nebo nikdy neměl uzavřenou minulost, ačkoli to na začátku vztahu Staviteli tvrdil. A najednou je zpátky u svého ex-partnera.
Co lze Staviteli vůbec vytknout?
Poraďte takovému člověku – jak to má říct Staviteli? „Promiň, tenhle partner je pro mě lepší než Ty“ – takhle? Jenže uvažte, že to pro Stavitele není definitivní výsledek. On opáčí: „Že je lepší? A v čem? Co mám tedy změnit, co mám zlepšit, abych se mu vyrovnal nebo ho předčil?“
Jenže – a to je pointa – ten, kdo se rozhodl opustit Stavitele, nechce, aby Stavitel něco změnil nebo zlepšil, on ho chce jednoduše opustit. A to je sakramentsky složité. I ve chvíli, kdy ten, kdo odchází od Stavitele, nikoho jiného nemá a jen už ve vztahu nechce být, nemá jak Stavitele od sebe odehnat, zvláště když ví, že Stavitel neučinil žádnou chybu, že za celou dobu neublížil, že byl perfektní. Jak může Staviteli něco vytknout? Jak mu může sdělit jakýkoli důvod, když žádný skutečný není, a žádná chyba na straně Stavitele neexistuje? Má snad říct: „Já od Tebe odcházím, i když jsi byl perfektní?“ Jak by to působilo? Takový rozhodnutý člověk tedy musí buď zmizet beze slova, nebo si musí něco zlého vymyslet. Třeba vpálit Staviteli do tváře taková slova, na něž je těžké reagovat, na něž se pouze poklesne v kolenou. Například: „Už Tě nemiluju.“ Nebo: „Nikdy jsem Tě nemiloval.“ Nebo: „Už mě nevzrušuješ. Už jsi odpudivý. Nebo starý. Nebo: Vytratilo se TO.“ Jenže kdykoli Staviteli sdělíte nějaký svůj argument, hrozí, že Stavitel bude reagovat a zachraňovat. Že řekne: „Vytratilo? CO se vytratilo? CO mám udělat, abys mě zase miloval? Já že Tě už nevzrušuji? Děkuji za informaci. Hurá. Tak to pojďme vyřešit, ať jsi zase spokojený. Cože, jsem moc starý? Skvělé, že Tvůj důvod vím. Tak půjdu na estetickou operaci, nechám se omladit!“ Zkrátka: „Co chceš, abych udělal? Já to udělám!“
Jenže – a jsme zpátky u pointy – ten, kdo se rozhodl opustit Stavitele, nechce, aby Stavitel něco udělal pro záchranu vztahu. Naopak chce, aby už nic pro záchranu vztahu udělat nemohl. Ale takový závěr u Stavitele neexistuje: Když Staviteli vytknete jakýkoli nedostatek, on je připraven ho akceptovat jako zpětnou vazbu a okamžitě řešit. Spolu s Vámi. Jemu jde o vztah! Ale co když Vám už ne? Pak se střetnou dva světy: Zatímco z Vašich úst neexistuje argument, který by Stavitel uznal jako konečné NE, pro Vaši hlavu je nepřijatelné jednat o možném ANO. A z toho plyne, že když chcete opustit skutečného Stavitele, tak to zkrátka nevyargumentujete. Není totiž problém, který by skutečný Stavitel nechtěl vyřešit, překážka, kterou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům