Zažíváte úzkosti? Nebo už dokonce polykáte prášky, aby hlava přestala bolet, dunět, a to i v noci? Nedaří se Vám spát, převalujete se v myšlenkách a ráno se zvedáte zbití, čímž se Vaše únava ještě prohlubuje? Jste v kruhu, ze kterého neumíte vystoupit a marně se ptáte PROČ – proč mi hlava nedá odpočinout, potažmo JAK – jak přimět hlavu nepřemýšlet pořád o tom, co mě trápí?
V kurzu Jak pokořit strach – ať už se bojíte samoty (jste-li dlouho v toxickém, oslabujícím vztahu), nebo naopak se bojíte vztahu (po špatných zkušenostech s lidmi) – vysvětluji, že úzkost se vytváří uvědoměním, že něco nemůžeme ovlivnit. Něco, na čem nám záleží, nemáme ve svých rukou. Chybí nám dobrý výhled, postrádáme naději, světlo, radost. V kurzu Jak pokořit strach to přirovnávám ke ztracenému signálu mobilního telefonu. My jsme ten mobil. Schází-li nám to, co potřebujeme, na čem jsme závislí a bez čeho se cítíme k ničemu (signál), vyhledáváme. A přitom se vybíjíme. Mobilní telefon, který nemůže najít signál, se vybíjí mnohem rychleji než mobilní telefon na signálu. Jako člověk, který se cítí neschopný, přehlížený, nefunkční.
I proto vznikl můj Vánoční Speciál, dárek pro ty, kteří si připadají neviditelně. A proto jsem začal sérii osobních setkání pro všechny ty, kteří si myslí, že zůstali na celém světě sami. Že jim nikdo do krásného vztahu nezbyl. Že je nikdo nechápe, nevnímá, není s nimi kompatibilní. Mám radost, že hned první setkání v kruhu vyústilo v přátelství a úsměvy těch, kteří přišli sami a zkroušení, ale odcházeli spolu a uvolnění.
Důležitost kruhu
Když hodíte do rybníka kámen libovolného tvaru, pokaždé po něm na hladině zůstanou kruhy. Když vypouštíte rohovou, obdélníkovou i oválnou vanu, vír se vždy stočí do kruhu. Rozhlédnete-li se po přírodě, všechno se točí v kruhu. I roční období. I život sám. Protože kruh je základní útvar přírody a bytí. Kruh nemá žádné hrany ani konec. Proto lidi zapojuji do kruhu.
Setkání se mnou vypadá tak, že se posadíme do kruhu a vyprávíme si. Sami v celé kavárně, která je pro tento případ uzpůsobená. Jsme sami, a přitom je tu personál. Stará se o naše pohodlí, o skvělou kávu, zákusky a jiné občerstvení a my si povídáme. Kdo povídat nechce, je s námi a poslouchá. Příběh po příběhu se sbližujeme, až zjišťujeme, že si jsme v mnohém blízcí, že sdílíme, soucítíme, dokážeme pomoci, ale také nám je pomoženo. Jako bychom byli zapojeni v elektrickém obvodu, doplňujeme energii, stále častěji se přistihujeme při úsměvu nebo i výbuchu smíchu, je nám dobře, v jakkoli špatném rozpoložení jsme přišli. A to si „jen povídáme“.
Nehledíme na čas. Dokud nám všem není dobře, zůstáváme. Naposledy to bylo čtyři a půl hodiny. Někdo řekne: Tak dlouho? Ale byly to jen čtyři a půl hodiny, které pomohly odstranit trápení, s nímž se někdo potýkal i roky. Třeba jen pro svou domněnku, že ho nikdo nebude poslouchat, že jeho problém nemá řešení, že je na něj sám. Kruh je jen jednou z metod, které na místě uplatňuji.
Důležitost prostředí
Všichni jsme průměrem alespoň pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. Pět lidí dokáže změnit naši energii. Slovo prostředí je však širší pojem.
Pro ty lidi, kteří mají nevyřešený problém a nestačí jim poslech nebo čtení mé tvorby, jsem našel kavárnu, která je jiná než ty obvyklé. Je v ní prostor na soukromí, dokonce i samostatná místnost pro povídání mezi čtyřma očima. Jmenuje se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům