Nedokážete pochopit špatné chování jiných lidí?
Pak je zřejmé, že se s takovým chováním neztotožňujete, nesdílíte ho a Vaší přirozeností je chovat se lépe, než se chovají tito lidé. Jinak řečeno: Je pro Vás normální chovat se jinak.
Právě to ale způsobuje psychologický problém. Je-li pro Vás normální chovat se lépe, pak to může znamenat, že se budete s jiným chováním jiných lidí špatně vyrovnávat. Tedy, za jediného předpokladu: že NEprovedete jednu změnu ve své vlastní mysli. Naučím Vás ji. Jakou?
Děkuji za všechny Vaše dotazy. Zodpovídám je v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a samozřejmě při osobních setkáních. Odpovím také Mileně, která mi svěřila své trápení slovy: „Petře, mým prokletím je moje laskavé srdce. Jeho vinou mě pokaždé překvapí neuctivé nebo ubližující jednání jiných lidí. Je-li zacíleno na druhé, bolí mě a mám okamžitě špatný den. Je-li zacíleno na mě, vyčítám si, že se nedokážu bránit nebo jinak chránit, že jsem k druhým tak laskavá.”
Podstata „překvapení“
Ve Vánočním Speciálu, který je určen ke zvládání bolestně vypjatých chvil, upozorňuji, že kdykoli Vás druzí lidé něčím nepříjemným „překvapí“, znamená to (logicky), že jste to nečekali. Nebo že jste čekali něco jiného, možná opačného. Jenže pak to není problém druhých lidí. Je to, v nejlepším slova smyslu, Váš problém. A jmenuje se očekávání.
Očekávání se projevuje projekcí. Tak se v psychologii říká tomu, když sebe změníme v promítačku a druhé v promítací plátno. Když si do druhých začneme promítat „svůj film“, svá očekávání, své představy o tom, co by měli nebo neměli. Uvědomme si, že to jsou NAŠE iluze, které plynou z NAŠEHO normálna, z toho, co je PRO NÁS normální a přirozené. Jenže všichni lidé na světě nejsou stejní, a už vůbec všichni lidé na světě nejsou jako my. Naopak, lidé jsou různí. Co je normální pro nás, nemusí být (a často není) normální pro druhé. Pro ně je normální to, co vyvěrá z jejich vlastní minulosti, z jejich vlastního rozpoložení a nálady, z jejich vlastních hodnot a potřeb, z jejich vlastních mindráků nebo spádů. Jejich normálno a naše normálno jsou často odlišná.
Proto je (promiňte to slovo) hloupost cokoli očekávat od druhých lidí.
Podstata očekávání
Očekávání vyjadřuje: Myslím si, že vím, jak se protějšek zachová, protože ho znám. Ale to je nebezpečná iluze. Ve skutečnosti neznáme druhé lidi, neznáme jejich momentální pocity, bolesti, nutkání. Jen si myslíme, že je známe nebo správně odhadujeme. Přitom (budeme-li upřímní) mnohdy nevíme ani to, co můžeme očekávat sami od sebe – sami sebe dokážeme „překvapit“.
Proto je očekávání nasměrované k druhým lidem hloupost. Ve skutečnosti nevíme, co jsou druzí zač. Buď je neznáme vůbec, a pak je naprostá loterie od nich cokoli očekávat, anebo si myslíme, že je už známe, ale ve skutečnosti neznáme ani člověka, kterého máme roky po svém boku – i on nás může „překvapit“ tím, jak se zničehonic zachová, jak pohřbí náš vztah ve vteřině, a my se „divíme“, vedle koho jsme celou dobu žili. Obviňujeme jeho, ale ve skutečnosti bychom měli obviňovat sami sebe. Za co? Za očekávání. Za dojem, že už ho dostatečně známe. To, že jsme ho dostatečně neznali, se projeví právě tehdy, když ten druhý zklame naše očekávání.
Podstata zklamání
Prosím, všimněte si závěru té vytučněné věty: Ten druhý zklamal naše očekávání. Proč na tu větu upozorňuji? Abyste si uvědomili, k čemu která slova patří:
Čí bylo očekávání? Naše. Čí bylo jednání, které nás mrzelo? Toho druhého. Přemýšlejte o tom, prosím. Jestliže očekávání bylo NAŠE, znamená to, že vycházelo z nás, z toho, jací jsme my. Zatímco jednání, které nás mrzelo, bylo TOHO DRUHÉHO, vycházelo z něj, z toho, jaký je on. A to jsou dva odlišné světy.
Pamatujme si: Lidé jsou různí, a tak se i různě chovají nebo reagují. Podle toho, že se k nám jeden člověk chová dobře, nesmíme paušalizovat...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům