Dali jste si předsevzetí, které si ale NEDOVOLÍTE plnit? Raději říkáte, že na něj „nemáte čas“? Přitom právě „najít si čas na to, co je pro Vás důležité“ bylo součástí Vašeho předsevzetí?
Bylo Vaším předsevzetím začít žít v rámci vztahu více podle sebe, začít například dělat ten krok, který sami akutně potřebujete, ale uvědomili jste si, že se toho osamostatňujícího kroku také bojíte? Přesněji: Bojíte se, že okolí Váš nový návyk nepřijme? Právě kvůli druhým máte vnitřní zábranu dělat si více času na sebe, začlenit do každého dne například chvíli, kdy si budete sami číst, cvičit, půjdete na procházku, konečně se osmělíte věnovat se sportu? Trápíte se představou, že okolí bude proti, že to nakonec stejně budete muset vzdát? A tak to raději mentálně vzdáváte rovnou, ani rodině neřeknete, po čem vnitřně toužíte a co by ji nestálo víc než třeba hodinu její vlastní samostatnosti každý den?
Pokud se Vás cokoli z výše uvedeného dotýká, pak jste jako Lenka, která mi napsala: „Petře, rok co rok jsem na stejném místě. Potřebuji říct manželovi, že chci hodinu denně pro sebe. Ale už dopředu se bojím, že bude otrávený, že bude mít štiplavé poznámky, že i děti se budou ptát: ,Mami, kam jdeš?’ A já si zase budu připadat jako špatná, selhávající máma a nikam nepůjdu. Jak v sobě tento ohled vůči druhým přeprat, když to evidentně přeprat jde? Mé kamarádky ten čas pro sebe už mají a nikdo jim to doma nezazlívá.”
Odpověď zní: Musíte pochopit svůj strach. Právě to je součástí mé knihy ZNOVUZROZENÍ, kde ukazuji, jak začít nový život, když Vám ten současný nevyhovuje. Jak ho začít sami, či v rámci vztahů. A jak to Vašim vztahům neuškodí, ale pomůže. Aby ne, když díky pozitivní změně můžete být šťastnější, uvolněnější, nápomocnější druhým, když oni budou nápomocní Vám. Všechno o této knize, věnované psychologii dlouhodobé změny, najdete zde.
Proti sobě
Co to znamená pochopit svůj strach? Jednak porozumět, odkud se bere. Zjistit, že Váš strach rozhodně není náhodný. Že jde důsledně ve směru Vaší výchovy, Vašeho setrvačného zvyku, a to i toho zvyku, který nemáte rádi a už ho nechcete.
Abyste překonali tento strach, musíte jít paradoxně svým způsobem sami proti sobě, proti všemu, co máte dosud zažité, osvojené, co jste byli někým naučeni chápat jako správné a jediné možné. Například nemít čas pro sebe. Nebo bát se říct si o tento čas.
Ale pochopit strach znamená ještě něco. Rozhlédnout se kolem sebe. Uvědomit si, že my všichni máme strach z toho, co nám není vlastní, co nám jde z hlediska dlouhodobého návyku proti srsti. Ale, jak už Lenka správně napsala, někteří ten strach překonají. A nic se jim nestane.
A v tu chvíli musíte skoncovat s emocemi a zapojit rozum. Ptát se: Jak je možné, že jim se nic špatného nestalo, když já jsem přesvědčen o tom, že mně se něco špatného stane? Potažmo: Kolika lidem se ve vztazích stalo něco špatného, když se rozhodli mít například hodinu denně pro sebe?
Jen v hlavě
Já to vím. Je na to statistika. A ta statistika přesně zapadá do všech ostatních statistik strachů.
Z deseti případů se totiž v devíti nestane vůbec nic špatného. Zjistíte, že rodina to skousne. Že ten strach jste měli jenom Vy ve své hlavě. Že to nebyla realita druhých, ale Vaše. Byla to logická realita, v jaké jste vyrostli a byli dlouhodobě...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům