Povím Vám, co mi vadí. Ukrutně.
Každou středu se potkávám s lidmi, které tíží osobní problém a chtějí ho ventilovat nebo pochopit jeho řešení. Jmenuje se to Setkání a probíhá zde. Nenahrazuje to osobní konzultaci, kdy si vyhradím hodinu, dvě na jedinou osobu a té se plně věnuji, ale pořád je možnost krátce si sednout stranou a popovídat si.
Na minulém Setkání toho využila paní, která měla opravdu velkou tíseň v srdci. Při mých slovech na její adresu se rozplakala. A hned se omlouvala: „Promiňte, Petře, to je chyba, ostuda…“ zmatkovala a já vůbec nechápal, o čem mluví. O tom, že se jí spustily slzy?
Proboha, který idiot řekl, že pláč je špatný či dokonce závadný? Jaký nesmyslný předsudek vůči slzám máme? Pláč je zdravý, nápomocný a hlavně posilující. Jednou provždy Vám vysvětlím proč. A Vy mi za to slíbíte, že pokud se potkáme při Setkání nebo konzultaci, nebudete blokovat své city a vypustíte špatné emoce, když budete chtít a potřebovat. Domluveno?
Déšť
Z psychologického pohledu je pro člověka pláč něco jako pro přírodu déšť. V přírodě bez deště nic nevyroste. Pláčem rosteme my. My jako lidé. A stejně jako příroda nenadává bouřkám za to, že přinášejí déšť, ale děkuje jim, tak my jednou poděkujeme svým soukromým či vztahovým bouřím za to, že přišly do našeho života. Bez nich bychom nepovyrostli tak, jak jsme to dokázali.
A já to vysvětlím.
Síla
Ukrutně mi vadí, když se lidé omlouvají za pláč. Mnozí si totiž pláč spojují se slabostí. Z pohledu psychologie je to omyl. Pláč není znamením slabosti. Pláč naopak říká, že ten, komu se spustily slzy, byl až příliš dlouho silný. Že v sobě zadržoval bolestné emoce, když mu někdo ubližoval. Že neoplatil druhému výkřikem, úderem, stejně toxickým činem. Že všechno trápení, hněv, lítost mlčky potlačoval v sobě. Psychologie říká, že internalizoval. Je to stejné jako trvale zadržovat vodu v přehradě. Můžete jí zadržet opravdu hodně, ale jednou ta přehrada přeteče – to jsou slzy.
A teď se zeptám: Přehrada, která zadrží hodně vody, je slabá? Jak by mohla být slabá, když pořád drží, jen té bolesti (vody) je pořád víc, a proto přetéká.
Kompenzace
A nyní přejdu od psychologie k psychoterapii. Pláč je totiž důležitým psychoterapeutickým nástrojem uvolnění špatných emocí ze sebe. Jako bychom čistili přehradu, která je sice velká a silná, ale plná špíny a bahna – které do ní různí lidé nanosili a systematicky je víří.
Někdo Setkání, natož konzultaci nepotřebuje, protože umí vypustit (kompenzovat) špatné emoce sám v ústraní. Třeba se vyřve do přírody nebo do skříně jako lev. Nebo se vymlátí do boxovacího pytle. A někomu pomáhá právě pláč. On je totiž – a teď už zabíhám do biologie – dezinfekcí. Pláč prokazatelně hojí. Pláč uzdravuje a pročišťuje. Psychologové vědí, že když se oči...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům