Požádal Vás partner zničehonic ve vztahu „o čas“? Nevíte, co si pod tím představit? Je to, jen jiným slovem, rozchod? Říká-li „Nechme tomu volný průběh”, znamená to „Necháme vztah zvolna odumřít”? Nebo má už v rukávu jinou ženu a takticky hledá způsob, jak k ní bez větších bariér přeběhnout? Už panikaříte?
Pak jste možná jako Jana, která svůj obsáhlý příběh zakončila dvěma otázkami: „Petře, když muž řekne ,Potřebuji čas‘, znamená to ,Je mezi námi konec, jen Ti to nemám odvahu říct napřímo‘, anebo má smysl na něj čekat? A pokud platí to druhé, jak dlouho to čekání může trvat?”
Tyto otázky samy o sobě ukazují, jak ODLIŠNÝ může být mentální svět mužů a žen. Do detailu tomu věnuji knihu Dvanáct srdcí.
Co mají muži a ženy společného
Muži a ženy mají z pohledu řešení problémů jeden společný a jeden odlišný rys.
Společné mají to, že muži i ženy dovedou V JEDNÉ CHVÍLI držet ve své mysli, přesněji ve svém vědomí, JENOM JEDNU myšlenku. Jinak řečeno: Nejsou schopni řešit více než jeden problém v jednom okamžiku. Taková je obecná podstata lidského myšlení. Zkrátka aby člověk vyřešil problém, musí se na něj SOUSTŘEDIT. Na jeden v jednom momentu.
Jakmile má více problémů, které potřebuje řešit, začínají se již muži a ženy odlišovat, a to v přístupu k takové výzvě.
Co mají muži a ženy odlišného
Předně budu hovořit o typických mužích a typických ženách. Každý člověk je jiný, tudíž i muž může být chvílemi „zženštile“ citlivý a emocionální, zatímco i žena může být chvílemi „mužně“ chladná a racionální. Berte tedy následující řádky jako rámcové poznatky:
Typický muž, má-li více problémů, které potřebuje řešit, přistupuje k těmto problémům sériově, tedy řeší jeden problém PO druhém. Typická žena naopak řeší problémy paralelně, tedy řeší jeden problém VEDLE druhého. V reálném životě se tak běžně stává, že je žena schopna současně vařit, prát, žehlit, uklízet, chovat či krmit dítě, telefonovat si s kamarádkou, a ještě do toho vnímat puštěnou hudbu nebo televizi.
Není to však tak, že by žena řešila všechno doslova najednou. Ona to nedělá souběžně. Ona jen ve velmi rychlých úsecích mentálně přepíná mezi jednotlivými problémy. Tu zamíchá omáčkou v hrnci, tu poopraví dudlík v dětských ústech, tu setře prach, tu… Něco takového typický muž dokáže jen s velkými obtížemi. Mentální nastavení muže je totiž takové, že on potřebuje jeden problém VYŘEŠIT, aby se mohl efektivně vrhnout na další. Vědomí nedokončeného problému ho může vnitřně tížit a roztěkávat. Navenek to nemusí dát znát, ale „vzadu v mysli“ ví, že něco důležitého pořád nedokončil, a tudíž může být neklidný, nervózní, podrážděný, přecitlivělý, a hlavně si tím může zhoršovat soustředění na další problém.
Právě proto muži žádají o klid. Aby hnuli nejen s problémem, který mají nejvíce v hlavě, ale se všemi, které čekají v pořadí. Příklad: Má-li takový muž nedořešený problém v práci, pak ho třeba nedotažený projekt v hlavě trápí, a to i ve chvíli, kdy už v práci není, kdy je doma s rodinou a měl by odpočívat. Ale on nemusí umět „problém odložit“, pořád se mu úkol může tlačit do hlavy. A pak si neužívá čas s dětmi, nedokáže se plně věnovat ženě, neposlouchá její slova, vnitřně se potřebuje nejprve ZBAVIT problému.
Oproti němu je žena schopná z osobního problému přepnout například na děti. Není to proto, že by byla „lepší než muž“, jen je jiná, odlišně stavěná, už od přírody. Žena MUSÍ umět přepnout, jinak by se rodina „ani nenajedla“. I proto se ženy díky svému paralelnímu nastavení řešení problémů historicky staraly o zázemí, aby si muž nedělal zbytečné starosti o „oheň rodinného krbu“, nerozptyloval se a byl stoprocentně koncentrovaný na ulovení divokého zvířete, na zacílení „oštěpu“ na tento jeden jediný „nejdůležitější“ cíl.
Proč to muž neřekne?
Tolik otázka způsobu myšlení. CO konkrétní muž řeší, to pochopitelně nevím. Než však zbytečně podlehnete černým scénářům, zamyslete se i nad jinými možnostmi, které za chvíli uvedu. Ještě však k jednomu problému.
V knize Dvanáct srdcí provázím mnoha zákoutími mužského ega. Právě s ním někdy souvisí i tyto otazníky v ženské hlavě: Proč muž neřekne, co přesně se děje? Proč místo „Dej mi čas“ není schopen říct „Mám nedořešené TOTO a potřebuji klid, abych TO mohl dokončit”? Opět, prosím, ctěme, že muži jsou různí. Uvedu však, pro lepší pochopení, alespoň tři příklady:
- Může se stát, že muže trápí zdraví. Prkotina, která je ale pro muže nepříjemná, trapná. Pro pouhou představu posměchu ženy se nesvěřuje, důsledkem čehož ho tento problém tíží o to více, jelikož na své trápení zůstává („dobrovolně“) sám.
- Nebo se ocitl mezi dvěma ženami a drtí ho, že pořád neví, pro...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům