Rozdíl mezi slabým člověkem a slabochem

Ano, ačkoli je lidé zaměňují, jsou to odlišné pojmy a je potřeba je umět rozlišit. Jinak totiž můžete způsobit zbytečnou ránu člověku, který Vás ve skutečnosti potřebuje a bez Vás svůj problém nezvládne a Vy ho opustíte jen proto, že je momentálně slabý. A tím naznačuji základní rozdíl mezi oběma pojmy. Pojďme však do hloubky problému.

Jak píšu v sebepřekonávacím kurzu Silné Já versus Slabé Já, každý z nás začínal jako slabý. Když jsme se narodili, nedokázali jsme prakticky vůbec nic – byli jsme na druhých plně závislí. Bez nich nám zůstával i „pokakaný zadek“. Síla nebo slabost v psychologickém slova smyslu tedy znamenají míru soběstačnosti člověka, s tím související míru sebevědomí, sebedůvěry, sebelásky, sebeúcty, sebehodnoty. Zkrátka, síla říká: „Dokážu se o sebe postarat”, potažmo „Dokážu se postarat nejen o sebe, ale i o druhé, třeba o své děti, na které jsem zůstal úplně sám.” To je síla.

Ale samozřejmě jsou chvíle, kdy i silný člověk zeslábne. A právě z těch pomáhá kurz Silné Já versus Slabé Já.

Ze síly slabost

Stačí, aby silný člověk ztratil schopnost se o sebe nebo o druhé postarat. Tedy: Aby vážně onemocněl, aby měl těžký úraz, aby skončil na vozíčku nebo oslepl. Prostě aby utrpěl jakoukoli ránu, po které si v první chvíli pomyslí, že „tohle nezvládne“, například proto, že ztratil důležitou součást své síly.

Ale je to jenom pocit. Ten se začne měnit a ředit, jakmile se momentálně oslabený člověk rozhodne se svou těžkostí potýkat. Pomůže mu čas, ten člověk se totiž časem přizpůsobí, zvykne si, sice nerad, ale přece časem najde způsob, jak se adaptovat, jak to více či méně zvládat, fyzicky nebo mentálně – a najednou se znovu, alespoň do určité míry, dokáže o sebe starat. A to tam, kde by to jiný člověk možná už nedokázal. Tím začne zase sílit, zase začne být imponující, inspirující, příkladný. Tak se slabý člověk opět mění v silného, protože slabým byl jen MOMENTÁLNĚ.

Slabost navždy

Ale slaboch je jiný případ. Slaboch je paradoxně opakem nejen silného, ale i slabého člověka. Slaboch je totiž ten, kdo nesílí. Kdo slabým je a zůstává. Kdo zůstává slabým, protože NEHODLÁ zvládnout něco těžkého. „Nehodlá“ je jiné slovo než „nedokáže“. Nehodlání je spojené s neochotou. Proto za slabocha považujeme toho, kdo nehodlá/nechce přiznat svou chybu, najít v sobě rezervy, pojmenovat své nedostatky a odstranit je. Všechno, co jsem právě uvedl, je nelehké, a proto to slaboch nezvládá. Kdyby to zvládl, kdyby to CHTĚL dokázat a něco pro to udělal, už by nebyl slabý, sílil by. Sílení se nestane lusknutím prstu. Sílení je proces. Aby jím člověk prošel, musí chtít. Slaboch ale sílit NECHCE. NENÍ OCHOTEN. NEHODLÁ!

Slaboch odmítá cokoli, co je těžké. Například unést vlastní vinu. To vůbec není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Omluvit se a změnit své chování. Ani to není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Pracovat na sobě a stávat se lepší verzí sebe sama. Ani to není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Uzavřít minulost, překonat své vlastní průšvihy. To všechno není lehké, proto to dokáže jen silný člověk.