Při Setkáních neustále dostávám tuto otázku: Co je to karma?
Karma je osud. Ale ne takový, který nám někdo chystá a který nemůžeme ovlivnit. Karma je osud, který sami sobě vytváříme, respektive který sami sobě vytvářejí jiní lidé – tím, jak přemýšlejí, tím, jak se chovají.
Lidé rádi svádějí karmu na nadpřirozeno, ale na karmě nic nadpřirozeného není. Je to zákon přírody, života, člověka, který je součástí přírody i života. Karma zkrátka JE, ať v ni věříte, nebo ne.
Karmě ve vztazích jsem věnoval celou jednu knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Zákony karmy jsem připomněl v mnoha osobních příbězích lidí, kteří o karmě původně neměli ani ponětí nebo je ani nenapadlo v ni věřit (viz článek Jak jsem pochopil karmu, odpustil zradu a poznal skutečné přátele).
A přece jsou lidé stále překvapeni, když za své dobré i špatné činy platí. Když doplácejí na to, že jsou příliš hodní nebo naopak příliš toxičtí. Když nechápou, že jestliže POUZE DÁVAJÍ, musejí si nastavit osobní meze, jinak (z hlediska zákonů karmy logicky) přitáhnou ty, kteří POUZE BEROU, a ti žádné meze nemají.
Mnoho lidí ještě nepochopilo, že nežijí v ráji ani v ideálním světě, kde se každý dobrý čin vyplatí. Ti, kteří si to myslí, budou mít vždy kolem sebe spoustu těch, kteří jejich dobroty zneužijí. A právě to je důvod, proč na světě ubývají dobří lidé, Stavitelé vztahů, srdce plná lásky. Protože si po špatných zkušenostech myslí, že se to nevyplatí. Že být k lidem dobrý, být Stavitel a mít láskyplné a otevřené srdce se dříve či později vymstí. Ano, vymstí, pokud se nenaučíte chránit sebe nebo lidi, na kterých skutečně záleží. Pokud se budete trápit pro ty, kteří se pro Vás netrápí. Pak totiž ze svého osobního trápení nevyjdete, stejně jako když se budete ustavičně snažit ovlivnit to, co přitom nemáte ve své moci – jako je chování jiných lidí, jejich charakter, jejich toxický postoj k Vám.
Kniha Cítit rozumem, myslet srdcem vznikla proto, aby si lidé uvědomili, oč si koledují. Že když budou žít se slabochy, budou sráženi. Že když budou žít s manipulátory, budou manipulováni. Že když se naučí konečně říkat NE, DOST, TOHLE SI UŽ KE MNĚ NIKDY NEDOVOLÍŠ a trvat na tom, pročistí se jejich okolí. Ano, odejde spousta lidí, kteří Vás (za to) budou nenávidět. Ale to jenom proto, že ztratí možnost Vás ovládat. Tohle žádné nadpřirozeno za Vás neudělá. Tohle je Váš úkol, Váš problém a Vaše karma. Když vůči špatným lidem budete mít příliš dobré srdce, pak je nepřestanete mít ve svém životě.
1. Hlavní zákon příčiny a následku
Říká se: „Co zaséváme, to sklízíme.“ Přesnější však je: „Nemůžeme sklidit něco, co jsme nezaseli.“
Tento hlavní zákon učí, že naše myšlenky a činy mají buď dobré, nebo špatné důsledky. Jinak řečeno: Pokud čelíme špatnému důsledku, zárodek je primárně v našich myšlenkách a činech.
Cítíme-li se nešťastně, zlomeně, nemohou za to události, které se nám dějí, ale způsob, kterým je vyhodnocujeme, anebo postoj, kterým jim čelíme.
Základní příklad: Pokud toužíme po klidu, lásce, harmonii, ještě to neznamená, že klid, lásku, harmonii můžeme být. Touha není nic, pokud není následována adekvátními myšlenkami a činy. Tedy: Pokud toužíme po klidu, lásce, harmonii, musíme být ochotni podle toho jednat.
2. Zákon stvoření
„To, po čem toužíme, přijde jedině skrze naše zapojení.“ Tento zjednodušený výklad tohoto zákona znamená, že nám nic nespadne z nebe samo. Ani toxičtí lidé z našeho života neodejdou sami. Musíme se o to zasadit, nejen činy, ale i úsilím.
Nápovědu vidíme všude kolem sebe. Jen se rozhlédněte. Všechno, co stvořil člověk, bylo kdysi pouhým záměrem v něčí hlavě. Naše touhy jsou samozřejmě základem změny, ale samy o sobě nestačí. Myšlenky se musejí uskutečnit. Výsledky vytváří úsilí.
Chápu, že by člověk raději nic nedělal a všechno inkasoval. A kdyby se mu osud nedařil, svedl by to na někoho nebo na něco, co za to nese odpovědnost. Jenže takhle život nefunguje. Člověk je sám strůjcem svého osudu. Všechno, co vidíme, je výsledkem jeho činů. Není důležité, jestli vykládá, že chce například zdravé životní prostředí. Činy ukazují, co je pravda, co skutečně chce.
Stejné je to ve vztazích. Sliby neznamenají nic. O výsledcích rozhodují činy. Příkladem může být omluva za chybu: Jediná skutečná omluva je změněné chování. Jen tak se stvoří lepší člověk.
3. Zákon poznání
Tento zákon mnoho lidí nenávidí a snaží se ho ignorovat, nevidět, zpochybňovat, ale tím tito lidé nic nezmění. A to je sama podstata tohoto zákona: „Odmítáme-li přijmout to, co je, neměníme tím to, co je.“ Je to jeden z nejtvrdších zákonů karmy.
Budeme-li promíjet, že nám protějšek ublížil, budeme-li nevěřit, že je toxický, budeme-li odmítat, že je nespolehlivý, budeme-li si malovat narůžovo, že nás „určitě miluje“, že se „určitě vrátí“, že se „určitě změní“, nic to nezmění na samotném faktu, jaký ten člověk ve svém nitru ve skutečnosti je. Naše idealistické představy budou naopak náš problém, naše karma. Žijeme-li jen ve snu, přestáváme žít v realitě. A přijmout i bolestnou pravdu je odrazem k lepšímu životu.
Naopak, tím, že se vzpíráme přijmout realitu, zbavujeme sami sebe možnosti ji změnit. Topíme se v negativních důsledcích, ale přitom se tváříme, že žádné nedějí. Jako by nám hořel dům a my sami sebe nebo druhé chlácholili, že to samo dobře dopadne. Nedopadne. Když nic neuděláme, celá naše stavba lehne popelem. Tato forma nepochopení samotného života a jeho jednotlivých událostí jako cenné studovny, zdroje poznání, jako možnosti zjistit, že špatné vztahy nejsou ničím víc a ničím míň než impulzem ke změně, je trestána logicky, zůstáváním ve špatných vztazích.
4. Zákon růstu
Je to tak prosté: „Jediné, nad čím máme kontrolu, jsme my sami.“ Tečka.
Je jedno, že chybujeme. Svou chybu můžeme jednoduše neopakovat, a tím ji odstranit. Tečka.
Žít lépe, než žijeme teď, je jednoduché. Bohužel si někdy sami život komplikujeme. Ne tím, co se nám děje, ale tím, jak k tomu přistupujeme. A to není vina karmy, ale naše.
5. Zákon odpovědnosti
„To, jak si v životě vedeme, je pouze naše zásluha, nikoho jiného.“ Toto si rozvedeme.
Sice nedokážeme vždy ovlivnit všechno, co se nám stane (všechny události, okolnosti nebo lidi, kteří přijdou do našeho života), vždy však můžeme ovlivnit to, jak se k dané situaci postavíme. Naše reakce je hlavní moc, kterou máme. A z toho také plyne, že kdykoli chceme změnit svůj život, musíme nejprve změnit své myšlení, respektive prostředí, ve kterém žijeme.
Už musí zaznít to slovo: Je to naše odpovědnost. Pokud žijeme ve špatném prostředí, a to i vnitřním mentálním, není to ničí vina, jen naše. Je totiž rozdíl do nějakého prostředí se narodit a zůstat v něm živořit. Uvědomme si, že lidská mysl je dokonale sestavený stroj. S jakoukoli slabostí může pracovat. Jakékoli své chyby se zbavit. Jakýkoli vzorec myšlení nebo chování přepsat. Když říkáme, že ne, sami sobě lžeme a škodíme. Myslíme-li si, že něco nedokážeme, ještě to neznamená, že to musí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům