aneb 5 důvodů, proč má smysl (nejen pro maminky) občasné volno bez dětí
Druhým prostorem, kde nastavení osobních hranic může být obzvlášť těžké, je sekundární rodina. To je ta, kterou si vytvoříme poté, co se odpoutáme od rodiny primární – vlastních rodičů. Zatímco primární rodinu (rodiče) si nevybíráme, sekundární rodinu částečně ano (partnera, pro děti se rozhodujeme, můžeme ovlivnit jejich růst, ale ne vždy jejich povahu a jiné okolnosti). Co když však právě sekundární rodina neumožňuje mít spokojenější život? Většinou se to ovšem děje tam, kde členové rodiny zatím netuší, že nastavení mezí u jednoho může ve výsledku prospět všem.
Toto jsou Marcela a Tibor. Když se poznali, měli sen: dvě děti a funkční rodinu. On slíbil, že obstará zázemí. Ona udělá to nejlepší pro spokojenost dětí. A tím oba zajistí spokojenost všech.
Plán se zadrhl. Tibor měl co dělat, aby obhájil pozici v zaměstnání. Znáte to – krize. Musel trávit stále více času v práci a projekty se mu držely v hlavě i poté, co přišel domů. Byl podrážděný, nemohl spát a ve vztahu s Marcelou přibývalo napětí a špatné energie. Zvláště když přibyly děti. „Potřebuji vysadit,“ řekl a svůj volný čas, pokud měl, věnoval přátelům. „Musím si odpočinout,“ vysvětloval Marcele, která byla na děti pořád sama. Takhle si to nepředstavovala. Ani on ne.
Petře, už to nedávám. Manžel mě nechápe. Žije ve svém světě, ale já taky potřebuji oddech. Holčičky miluji, ale Tibor není jediný, kdo špatně snáší jejich křik nebo pláč. I mně už tečou nervy. Čím déle jsem sama, tím více si připadám izolovaná od skutečného života a vyhořelá. Chápu, že je vyhořelý i Tibor. Ale i já potřebuji svou ,hospodu‘! Jak mu to vysvětlit, když každá moje žádost o volný večer je zamítnuta s tím, že přednější je JEHO odpočinek, protože ON nás živí?
Marcelin e-mail zaváněl rozpadem manželství. A úplně zbytečným.
Marcela volala po změně. Tibor ji nechtěl ztratit. Snažil se vymyslet „relax“. Třeba „dovolenou“ u moře. Rodinný „wellness“ pobyt. Tak tomu Tibor říkal. Nechápal, že volno pro maminku na mateřské není dovolená S DĚTMI, výlet S DĚTMI, víkend S DĚTMI, ani káva s kamarádkou S DĚTMI, ani posezení nad mobilem v dětské herně S DĚTMI. Volno bez dětí je, Tibore, VOLNO BEZ DĚTÍ. Tedy takové volno, kdy žena VŮBEC nemusí řešit děti. Ani co si oblečou, ani co budou jíst. NIC ohledně dětí.
Mému vysvětlení nerozuměl. Vždyť Marcelu „vyvezl“ tam, vzal s dětmi onde… ZOO, aquapark, loutkové divadlo, argumentoval. Ne, Tibore! Je to stejné, jako by Tobě dali „volno v práci“. Nemusel bys „do kanceláře“. Ale stůl by Ti vynesli na chodbu před Tvou kancelář. Nebo do kanceláře šéfa. Byla by to pro Tebe, Tibore, DOVOLENÁ? Ne, viď? Volno bez práce, jako volno bez dětí, znamená volno bez ODPOVĚDNOSTI a OČEKÁVÁNÍ, že něco máme zařídit. Proto muž, který dostane „volno v práci“, nepracuje. A žena, která má „volno od dětí“, nezařizuje děti.
Tibor nasucho polkl. Marcela nasucho polkla také. On si neuměl představit, že by zůstal s dětmi úplně sám. Ona to, že by se ocitla úplně bez dětí. Svým úlekem mě rozesmáli. Netušili, jak ohromně jim to změní energii ve vzájemném vztahu, a to úplně všem…
První výhoda: Máma nevyhoří
Ano, ÚPLNĚ BEZ DĚTÍ. Na celou hodinu, na celý večer, na celý den, na celý víkend. Nehodící se škrtněte. Základní podmínka však je: Opravdu ÚPLNĚ bez dětí. Co taková změna provede s mámou? První benefit je jasný. Dobije si baterie, přijde na jiné myšlenky a bude se opětovně těšit domů. Neříkám však: ÚPLNĚ SI ODPOČINE. Pro ženu, jež byla zvyklá být nepřetržitě s dětmi, bude období bez dětí současně velký nezvyk a nepohodlí. I to je rozměr změny, která přijde šokově, nárazově, za čas. I kdyby mělo jít o masáž či dortík s kamarádkou, bez dětí si to zdánlivě paradoxně plně neužije. Bude nesvá, alespoň zprvu. Avšak čím déle ta uvolňující změna potrvá, tím více začne odpočívat. Postupně si totiž zvykne i být bez dětí. Se změnou se jí vrátí změna i do mysli, srdce a duše. Do tváře úsměv, do citu zvědavost a do těla natěšenost. Změna je totiž život. Hlavně změna PROSTŘEDÍ, a tím nemyslím jen změnu místa, ale také osazenstva (lidí).
„Přece tu hudbu si mohu pustit doma, nemusím jít sama na koncert!“ ustupovala Marcela. „A když děti jdou přes den spát, má taky nějaký čas pro sebe!“ přidával se Tibor. Ne, vážení! Mámy na mateřské, které dlouhodobě nemají volno bez dětí, si nějakou formu odpočinku a změny snaží ukrojit v rámci soužití s dětmi. „Odreagovávají se“ uklízením, praním, vařením, zatímco si děti hrají nebo spí, avšak nic z toho není volno BEZ DĚTÍ. Stále je mají na dohled a jsou za ně odpovědné. Pořád tam musejí být, kdyby děti přišly se svým: „Mami, prosím Tě…“ Zkrátka, „stand-by režim“ není „OFF režim“.
Tibore, co se stane, budeš-li pracovat BEZ OMEZENÍ A VOLNA? „Vyčerpám se.“ Bingo! A co se stane Marcele, bude-li pracovat rovněž bez omezení a volna? Čekal jsem, že zaprotestuje: „Ale Marcela je na dovolené. Na mateřské dovolené. Není v práci.“ Vysvětlil bych mu rozdíl mezi prací na plný úvazek a péčí o malé děti. Zatímco práce na plný úvazek trvá 8 hodin denně, odpovědnost za děti nonstop. 24 hodin každý den. Pořád. I když Marcela spí.
Tibor na jeden večer kývl. I Marcele zatrnulo. Nechat děti jemu napospas?
Druhá výhoda: Máma si bude víc vážit táty
Ano, Tibor musel převzít VŠECHNU odpovědnost Marcely. Co myslíte – jak to dopadlo? Tak, že se Marcela spletla v odhadu. Tibor ji zastal. Zvládl to. Nebyl takový...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům