Oko Matky Země
Chorvaté tomu místu říkají Glavas nebo také Veliko Vrilo. Někomu připomíná mateřské lůno, jinému dračí oko tyrkysové barvy. Tak či onak, pod Vámi je hloubka 115 metrů. Odevzdat se tady přírodě s důvěrou, vleže na hladině, je mimořádně působivý zážitek. Co kdyby propast „polkla“? Právě tady, na svazích Dinárských hor, začíná tok řeky Cetiny, která se následně vine skoro sto kilometrů. Barva vody je dána právě rozdílnou hloubkou.
1. krok ze 4: Důvěřujte přírodě
Vincenz Priessnitz to udělal. Důvěřoval vodě, tělu. Já však mám na mysli ještě jednu přirozenou sílu, které stojí za to se odevzdat. Vlastním snům.
Uleháte do postele s těžkostmi v hlavě? Nestíháte důležitý termín, nevychází Vám cíl, někdo Vás zklamal, anebo Vy někoho? Bojíte se proto zítřka? Důvěřovat životu, přírodě či vesmíru, chcete-li, znamená důvěřovat celému procesu bytí včetně spánku a jeho smysluplnosti. Z hlediska psychologie nikdy není nejdůležitější to, co se nám stalo nebo děje, ale to, jaký příběh si ohledně toho vyprávíme. Tím spíše před usnutím.
Podíváte-li se na Oko Matky Země v chorvatské Dalmácii, může Vás přepadnout STRACH. Anebo ÚŽAS. Podle toho, jak o tomto úkazu smýšlíte. Tedy: jaká slova si v hlavě formujete. Otevřete-li si Bibli, píše se tam: Na počátku bylo slovo a to slovo bylo od Boha a to slovo bylo Bůh a všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.
Slovo je totiž v lidském životě základ všeho. Základ Tvoření. Ze slov vznikají myšlenky. Myšlenky vytvářejí pocity. Ty pak vedou k činům. A činy působí výsledky, které nazpět ovlivňují naše slovo. Hřešíme-li slovem (nadáváme-li, co jsme pokazili nebo jak někdo ublížil sám), vytváříme špatnou energii a špatný kruh: špatné pocity, špatné myšlenky, špatné činy, špatné výsledky a ještě horší pocity. Se špatnými myšlenkami se nám pak špatně spí, nestačíme si dobře odpočinout, ráno vstáváme špatně naložení a unavení, bez konstruktivní síly, bez schopnosti se soustředit na to dobré.
Od probuzení máme tudíž špatné myšlenky, které nás nutí dělat špatné činy, a následné špatné výsledky si pak večer znovu vyčítáme a zlobíme se za ně. A tím se točíme pořád v negativním kruhu. Avšak pozor! Pamatujte na bílý pokoj. V tom kruhu se všechno stává horším.
A na počátku všeho bylo jedno špatné slovo. Takové, které, jazykem Bible, není od Boha. Tedy nepodporuje život, ale smrt. Zabíjení sebe. A to je SKUTEČNÉ OHROŽENÍ. Ne Oko Matky Země, ale naše vlastní ústa a myšlení.
První pilotní kabina
Máte strach z létání? Toto je kokpit vůbec prvního letadla, které vykonalo samostatný non-stop transatlantický let. Mimochodem, nemá přední okno. Pilot viděl na cestu jen pomoci periskopu. Musel se předklonit, zaostřit do trubky a něco prý trochu viděl. Tím pilotem byl Charles Lindbergh. Od jeho odvážného výkonu neuběhlo ani sto let. Odlétal 20. května 1927 z New Yorku a přistál nazítří v Paříži. V hornoplošníku seděl sám, společnost mu dělal jen jeden motor, kterému věřil.
2. krok ze 4: Obejměte strach
Stačí jedna špatná myšlenka a vznikne nejistota, pochybnost, strach. Když se ptali Charlese Lindbergha, jak je možné, že se nebojí on, a pokud ano, jak tedy se strachem pracuje, aby se vydal vstříc dosud nepřekonané výzvě a riskoval i vlastní život, odpověděl: „Jistěže mám strach. Měl jsem ho zatím pokaždé. A jsem za něj moc rád. Kdo se bojí, ten přežije.“
Netajil, že k revolučnímu letu přes Atlantik ho poháněly peníze. Hoteliér Raymond Orteig totiž už osm let předtím vypsal odměnu 25 000 dolarů pro toho, kdo jako první bez jakéhokoli mezipřistání a zastávky přeletí oceán mezi Amerikou a Evropou. Lindbergha tak tlačil čas, ale i finanční strop. Aby se mu let vůbec vyplatil, dal si limit 10 000 dolarů a za ně musel letadlo sestrojit.
„Strach byl v každém okamžiku stavby můj kritik a zpětná vazba. Hovořil se mnou. Říkal: Opravdu je toto řešení dost bezpečné? Pokud ne, zřítíš se! Právě díky přirozenému strachu jsem v každém okamžiku chápal, že jsem smrtelný. Avšak ten přívlastek mě alespoň nutil ptát se pořád hlouběji: Promyslel jsem všechno? A když jsem pak přistál tady v Paříži, na strach jsem si vzpomněl. Myslím, že mi pomáhá zjistit o sobě něco víc. Kladu si otázky: Kdo vlastně jsem? Jsem jenom jedna konkrétní individualita, nebo je ve mně více živých Já? Jsem přesvědčen, že druhá varianta je správně. Mám v sobě ustrašené Já, ale také odvážné. Mám v sobě pochybující Já, ale také kreativní, které se snaží všechny nejistoty umlčet. Mám v sobě cit i rozum. A už dávno vím, že bát se není ostuda. Z hlediska evoluce představuje strach dokonce výhodu. To, že se naši předkové báli nebezpečné zvěře, bouřek nebo přírodních jevů, a poté různých nemocí, přece pokaždé zvyšovalo jejich šanci na přežití. A proto, pokud si Vy svůj strach dosud vyčítáte a považujete ho za slabost, můžete s tím okamžitě přestat. Díky strachu jednou také překonáte svůj Atlantik. Poznáte totiž, na co si dát pozor a kde je skutečné nebezpečí.“
Americký pilot a konstruktér Charles Lindbergh tak neměl špatný pocit ze strachu jako takového. Naopak špatný pocit vítal jako znamení, které ho varuje před podceněním. „Můj strach říká: Zpomal a zpozorni!“ prohlašoval. „Není to nepřítel, ale kamarád. Myslí to se mnou dobře. ZASLOUŽÍ SI ODE MĚ VYSLECHNOUT, POCHOPIT A OBEJMOUT. Díky strachu totiž přežívám věci, které bych bez strachu podcenil.“
I to znamená důvěřovat přírodě a vlastní mysli. Proměnit stísňující emoce v klidnější. Aneb jak pravil Priessnitz: „Co když jde všechno (i ve strachu) tak, jak má jít?“
V kavárně s domácím mazlíčkem
Paříž, Buloňský lesík, kavárna a žena se čtyřnohým zvířátkem. S kočkovitou šelmou. Nebo snad máte něco proti gepardovi? I ten se přece potřebuje proběhnout. Proč by nemohl v parku, založeném Napoleonem III.? Nakonec, je to nejrychlejší suchozemské zvíře. Fotografie pochází z roku 1932. Mysleli jste si o té době, že je konzervativní?
3. krok ze 4: Přijměte odlišnost
Naštval Vás jiný člověk? Pohrozil Vám, zastrašil Vás, naznačil, že nejste dost dobří? A proto nemůžete spát? Dovolte opačnou otázku: Potěšil, pochválil Vás někdy někdo? Proč se ptám? Inu, jestli jste si to vzali STEJNĚ OSOBNĚ!
Když s Vámi lidé jednají jako se zlatíčkem, připadáte si jako zlatíčko, a když s Vámi jednají jako s hadrem, cítíte se jako hadr? Pak mi ovšem něco vysvětlete: Jak je možné, že se k Vám různí lidé chovají rozdílně? Jste tedy ZLATÍČKO, nebo HADR?
Dám Vám malou radu: Ať o Vás lidé budou říkat cokoli, opakujte si: TO NENÍ O MNĚ! Pokud se k Vám někdo chová jako ke zlatíčku, neznamená to ještě, že zlatíčko jste, stejně jako pokud se k Vám někdo chová jako k hadru, neznamená to, že jste hadr. To jen ten...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům