Lidé hledají odpovědi. A je to v pořádku. Zapomínají však, že aby našli správné odpovědi, musejí si položit správné otázky. Dosud jsme si zodpověděli, kde se v nás vzaly naše zlozvyky, respektive sebeoslabující zvyky, a jak s nimi pracovat tak, aby nás přestaly ovládat, přesněji: abychom začali my ovládat je.
Změnit otázky však obvykle potřebujeme i ve vztahu k dětem.
A pokud je nemáme a cítíme se sami ještě jako děti, které přesně nevědí, kam vlastně mají směřovat, musíme začít pokládat tyto otázky i sobě.
Za prvé pamatuj: Otázka nezní „jestli máš talent“, ale „na co máš talent“
Dokonalý člověk neexistuje.
V pozitivním ani v negativním smyslu.
Tudíž ani neexistuje člověk, který by neměl na něco talent.
Každý talent má. Jen si nemusí uvědomit NA CO.
Najít oblast, na kterou má člověk talent, je předpoklad jeho dobrého usazení v životě. Proto i nalezení takového talentu z dobrého pocitu vychází. Ptejme se: Co mi dává energii?
Lidskou přirozenou schopností, které také říkáme intuice, je směřovat tam, kde se cítíme šťastněji nebo nejšťastněji, a nezůstávat tam, kde se už necítíme dostatečně šťastně. Hledat talent znamená jít za životem.
Život ovšem nejsou jen dobré pocity, ale také růst. Ostatně, vědci rozlišují živé od neživých právě podle schopnosti růst.
Růst je známkou života a také přirozenou cestou talentu: Děláme-li opakovaně to, co nám dává dobré pocity, děláme to soustavně stále lépe.
Přitom dobrý pocit není jen PŘEDPOKLADEM talentu, ale také DŮSLEDKEM talentu. Baví-li nás něco a my se tomu věnujeme, uvolňuje se v nás dopamin coby hormon štěstí, ale také touha po další dávce. Dopamin je přirozená droga a talent je NEJSNAZŠÍ cestou k velkovýrobě dopaminu.
Dopamin totiž vytváří potřebu: Sotva si ho vychutnáme, už ho chceme znovu. Ale musíme mít zároveň pocit, že se nám daná činnost nebo daný vztah daří, že má pro nás smysl, že nestojíme na místě, tudíž neumíráme. Dopamin nemá rád nezměnu, ale život. A život je změna, proto dopamin podporuje růst. A to přesto, že není snadný a přináší bolest.
Stačí se podívat na dříče v posilovně.
Bolí je, když se snaží sami sebe překonat.
Ale pak je hřeje a naplňuje, když sami sebe překonají.
Výsledek: Chtějí tu bolest prožít a přemoci i příště.
Tomu se říká flow. Nejen očividný růst v nějaké konkrétní dovednosti, ale i vnitřní stav, při kterém je osoba ponořena do využívání svého talentu natolik, že se jí nic jiného nezdá tak důležité. Je to fáze, kdy se její tělo či mysl vzpíná k hranicím osobních možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho OBTÍŽNÉHO, co ovšem STOJÍ ZA TO.
Navnímejte, prosím, tento rozpor.
Jít VSTŘÍC něčemu NÁROČNÉMU.
Ale z čeho máme ve výsledku SKVĚLÝ pocit.
A to právě proto, že jsme ZVLÁDLI to NÁROČNÉ.
A zvládli jsme to právě proto, že jsme se ocitli v oblasti, která nás BAVÍ, provokuje, VYZÝVÁ. Chceme se v ní učit, protože se při prozkoumávání této oblasti cítíme obeznámenější, připravenější, schopnější. Posouvá nás to k účinnějšímu rozvíjení svého talentu, který zároveň uplatňujeme.
Každý takovou oblast má. Pro každého z nás existuje oáza, ve které se nekonečně uvolňuje dopamin. I pro naše děti.
Za druhé pamatuj: Není důležité, co to je, ale že to najdeš
Flow. To slovo, vyjadřující štěstí z cesty, naplněnost z práce, radost z bolesti, znamená de facto připojenost a vyladěnost. V angličtině flow vyjadřuje proudění. Jako když se dostanete do příjemného vodního proudu, který Vás unáší, až přestáváte vnímat okolní svět. Ačkoli by cesta, práce a bolest měly vystihovat především námahu, o lidech připojených do flow se paradoxně říká, že vypínají.
Jako když při plavání nacítíte přirozený rytmus. Sice VYDÁVÁTE fyzickou energii, ale současně ji NABÝVÁTE. Sice POSILUJETE, ale zároveň RELAXUJETE. Proto se hovoří o připojenosti a vyladěnosti. Člověk je naložen v přítomném okamžiku, aniž si přítomnost uvědomuje. Někdo také označuje flow za nevědomou nirvánu.
Flow prožíváme v dobrém naladění. Pomocí flow se ovšem do dobrého naladění také dostáváme. Protože nás činnost baví a nabíjí, dosahujeme lepších výsledků. Zapomínáme na vnější svět, všední starosti, maže se náš pojem o čase, existuje pouze Já a ta činnost, kterou provádíme. Nepociťujeme únavu, jsme v tvůrčím nadšení.
Mnozí lidé ve flow zapomínají jíst či spát. Minou smluvené schůzky, nepředstavují-li pro ně flow. Byť pracují, jako by to byl koníček. Flow je pro ně cestou ke štěstí a harmonii.
Právě děti, zejména malé, to učit nemusíme. Pro ně je tento stav naopak přirozený a věkem se ho paradoxně odnaučují. Jen je pozorujme. Dokážou se do tohoto prožitku velmi rychle dostat. Intuitivně jdou přímo za svým zájmem a objevují či vylepšují svůj talent.
Za třetí pamatuj: Peníze automaticky nepřinášejí štěstí, ale štěstí může přinést peníze
Prosím, zapomeňte na to, čemu se MUSÍTE věnovat.
Zapomeňte i na to, kdo Vám jakou oblast...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům