Vážení čtenáři,
ve Slovníku cizích slov se píše: TOXICKÝ – jedovatý. Toxicita je vlastnost chemických sloučenin, spočívající ve vyvolání otravy osob, které látku požily, vdechly nebo jinak vstřebaly do těla. Zmíněnou sloučeninou může být jakákoli forma energie včetně sdělených slov nebo způsobených činů. O tom, jak jednat v případě takové emocionální otravy, slovník nic neříká.
Zbrklá odpověď na otázku, jak jednat s toxickými lidmi, zní: IGNOROVAT. Nebo: NA HRUBÝ PYTEL HRUBÁ ZÁPLATA. Jenže zbrklá neznamená správná odpověď.
Ignorovat toxického člověka dost dobře nejde. Co je toxické, je otravující, jedovaté. Předstírat, že se nám v takovém prostředí nic špatného neděje, že ze zdroje toxicity neuniká škodlivý plyn, vede spíše k nadýchání se zplodinami.
Toxický člověk svými slovy nebo činy způsobuje bolest. Jako kdyby nás vší silou udeřil do břicha. Není možné – v našem vlastním zájmu – ignorovat zranění a bolest. Bolest je správná, přirozená a nevyhnutelná reakce našeho organismu na vnější ublížení. Přichází právě proto, abychom nemohli zranění ignorovat, a tím si uškodit. Prvním předpokladem úspěšně zvládnutého střetu s toxickým člověkem je tedy naopak NEignorovat, ba velmi přesně zaznamenat a přijmout fakta. Tolik k první zbrklosti. A nyní ke druhé.
Prchlivě na hrubý pytel přiložit hrubou záplatu neznamená ukončit veškeré napětí a toxické jednání, ale naopak obojí umocnit. Z hlediska psychologie nemá žádný pozitivní význam například přát tomu, kdo je toxický, aby mu bylo hůř. Proč?
Právě to, že tomuto člověku je špatně, způsobilo, že začal být toxický. Bude-li mu ještě hůř, bude logicky ještě toxičtější. I zde tedy...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům