„To, jak se k Vám lidé chovají, je jejich karma. To, jak na ně reagujete, je Vaše karma. To, jak se k Vám chovají, je způsobeno jejich karmou a další jejich karmu to vytváří. Proto sledujte své chování. Vypovídá o tom, jaká Vaše karma je, i jaká ještě bude.“
Ernet Hemingway (1899–1961), držitel Nobelovy ceny za literaturu
Jak být odpojenější
Radovan byl hodný člověk. Možná až moc. Měl srdce na dlani, druhým by se rozdal. Domníval se, že existuje-li karma, pak se mu dobré jednání musí vyplatit a vrátit. Říkal: „Přece co vydáváš, to by se Ti mělo vrátit zpět.“ Tím ale dal najevo, jak málo karmě rozumí. A také tím bylo vysvětleno, proč na vlastní dobré jednání tak doplácí.
Karma je osud. Ale ne takový, který pro nás někdo chystá a my ho nemůžeme ovlivnit. Naopak, karma je osud, který vytváříme my sami nebo který sobě vytvářejí jiní lidé – tím, jak přemýšlejí, tudíž i jak se chovají.
Na karmě nic nadpřirozeného není. Je to základní zákon přírody, života, vesmíru, a tedy i člověka, který je součástí přírody, života, vesmíru.
Karma neříká, že pokud jste dobří, dobro se Vám určitě vrátí. Ani to není možné. Nežijeme v ráji, ideálním světě. Proto jsou někteří lidé stále překvapeni, když za své dobré i špatné činy platí. Když doplácejí na to, že jsou příliš hodní (jako Radovan) nebo příliš toxičtí (jako ti lidé, které Radovan ve svém životě pochopitelně potkal).
Karma je zejména učitel. Učí, jak ovládat svůj vlastní osud. I Radovan musel pochopit, že pokud je zvyklý druhým jen dávat, přitahuje lidi zvyklé jen brát, že pokud nemá ve svém dávání žádné meze, přitahuje lidi, kteří nemají žádné meze ve svém braní. A tím jsme u prvního karmického nedorozumění.
Dobří lidé si myslí, že budou přitahovat jenom dobré lidi. Ale svět je plný špatných lidí. Těch, kteří dostanou-li možnost, JEN BEROU. Vžijte se, prosím, do jejich kůže: Představte si, že chcete JEN BRÁT. Koho musíte najít? Samozřejmě – toho, komu nevadí JEN DÁVAT. S kým jiným byste chtěli tvořit vztah, když JEN BERETE? Je to logické.
Proto ti, kteří jen dávají, přitahují i ty, kteří jen berou. A pokud ti, kteří jen dávají, nemají nastavené žádné meze, jsou ideálním protějškem pro ty, kteří jen berou a kteří nemají nastavené žádné meze svého braní.
A z toho plyne logický důsledek: Ti, kteří bezmezně dávají, nazpět nic nedostanou a sami se ze všeho vydají. A já se ptám: Mohou se něčemu divit? Vždyť si za to mohou sami. Je to jejich karma a cenná lekce. Nenaučí-li se dávat svému dávání nějaké meze, budou dál přitahovat ty, kteří jen bezmezně berou.
Právě tak to měl Radovan. Dlouho žil v růžové představě, že se každý dobrý čin vyplatí. Jako by žil v nebi. Jenže na Zemi je přirozené, že dobrotiví lidé mají kolem vždy spoustu těch, kteří jejich dobroty zneužívají.
A to je jeden z důvodů, proč na světě ubývají dobří lidé, Stavitelé vztahů, láskyplná srdce. Protože si po špatných zkušenostech myslí, že se být dobrý, stavět a dávat lásku se nevyplatí, ale dříve či později vymstí.
Jenže to platí jen tehdy, když se nenaučíte chránit sami sebe nebo lidi, na nichž záleží. Když se budete trápit pro ty, kteří se pro Vás netrápí. Pak ze svého trápení nevyjdete. Tak jako když se budete snažit ovlivnit to, co nemáte ve své moci – chování lidí, jejich charakter, jejich toxický postoj k Vám. Trápit se toxickými lidmi není Vaše karmická úloha. Vaše karmická úloha je jednat tak, abyste se jimi netrápili.
Budete-li bez jakýchkoli nastavených mezí žít se slabochy, nemůžete se divit tomu, že jimi budete sráženi. Budete-li bez jakýchkoli nastavených mezí žít s manipulátory, nemůžete se divit tomu, že jimi budete manipulováni. Naučíte-li se říkat „Ne, dost, toto si ke mně už nikdy nedovolíš!“, a budete na tom trvat, nemůžete se zase divit tomu, že se pročistí Vaše okolí. Odejde mnoho lidí, kteří Vás (za to) začnou nenávidět. Ale to jenom proto, že vinou Vašich mezí ztratí možnost Vás ovládat.
Tohle za Vás žádné nadpřirozeno neudělá. Tohle je Váš úkol, Váš problém a Vaše karma. Budete-li mít vůči špatným lidem bezmezně dobré srdce, pak tyto špatné lidi nepřestanete mít ve svém životě. Protože je nevystrčíte za mez, za závoru.
Deset zákonů karmy
Karma je všechno, jenom ne náhoda. Proto kdo se v životě spoléhá na náhodu, na „pomoc shůry“, bývá v lepším případě zklamán, v horším vláčen mrzutým osudem.
Pamatujte, že všechno, co se Vám děje, má svou příčinu. I chování druhých lidí. A toto chování vždy vytváří i následek.
Hlídat si svoji karmu znamená uvědomovat si následujících deset zákonů karmy. Zvládnete-li to, budete držet svůj osud pevně ve svých rukou. Ale pozor: Váš osud není to, co se Vám děje. To, co se Vám děje, je Váš život. A ve Vašem životě mnohé neovlivníte, zejména druhé lidi. Váš osud je způsob, kterým i na to neovlivnitelné reagujete. Právě to rozhodne, zda jste v životě úspěšní, šťastní, silní. Anebo jestli ne.
Na světě je spousta lidí, se kterými se život nemazlil. Oni však svůj osud nepustili ze svých rukou. Byť se potýkali či stále potýkají s těžkými situacemi, zvládli je a zvládají dál. Jsou nezlomní, a právě to mohou ovlivnit.
Stejně jako porozumění tomuto karmickému desateru:
1. Zákon příčiny a následku
Obvykle se vyjadřuje úslovím: „Co zaseješ, to sklidíš.“ Přesněji by mělo znít: „Nemůžeš sklidit to, cos nezasel.“ Tento zákon učí, že naše myšlenky a činy mají vždy buď dobré, nebo špatné důsledky. Jestliže čelíme špatnému důsledku, zárodek je tedy v našich myšlenkách a činech. Cítíme-li se nešťastně, zlomeně, nemohou za to primárně události, které se nám dějí, ale způsob, kterým je vyhodnocujeme, nebo postoj, který vůči nim zachováváme.
Příklad: Toužíme-li po klidu, lásce, harmonii, neznamená to automaticky, že klid, lásku, harmonii budeme mít. Samotná touha není nic, pokud ji nenásledují náležité myšlenky a činy. Jinak řečeno: Toužíme-li po klidu, lásce, harmonii, musíme být ochotni podle toho jednat, jinak to nebudeme mít.
2. Zákon stvoření
„To, po čem toužíš, přijdeš jedině skrze Tvé zapojení.“ Tento zákon vysvětluje, že nám nic nespadne z nebe. Ani toxičtí lidé z našeho života neodejdou sami. O všechno, co stojí za to, se musíme zasadit, úsilím to pro sebe stvořit. Nápovědu vidíme všude kolem. Všechno, co v našem světě pochází od člověka, bylo kdysi pouhým záměrem v čísi hlavě. Touhy jsou základem změny, ale samy nestačí. Myšlenky se musejí uskutečnit. Výsledky vyžadují úsilí.
Člověk je založením líný tvor. Je to proto, že je příliš chytrý. Nejraději by nic nedělal a všechno inkasoval. A kdyby se mu nic dobrého nedělo, svedl by to na jiné lidi nebo život sám, vždy je schopen najít někoho jiného, kdo za jeho neúspěch, slabost nebo neštěstí nese odpovědnost. Natolik je chytrý. Jenže takhle příroda nefunguje. Všechno živé je strůjcem svého osudu. Proto i všechno lidské, co vidíme, je výsledek činů. Není důležité, jestli člověk vykládá, že chce například zdravé životní prostředí. Výsledky ukazují skutečné činy. A činy ukazují, co je pravda, co člověk skutečně chce.
Podobné je to ve vztazích. Sliby neznamenají nic. Rozhodují činy. Proč se člověk slovně omlouvá za chybu? Jediná platná omluva je změněné chování. Jen tak se stvoří lepší člověk.
3. Zákon poznání
Tento zákon řada lidí nenávidí a snaží se ho zpochybňovat, potírat, nevidět, ale tím se na životech těchto lidé nezmění vůbec nic. Nakonec, říká to sama podstata tohoto zákona: „Odmítáš-li přijmout to, co je, nezměníš tím to, co je.“
Budeme-li popírat, že nám protějšek ublížil, nevěřit, že je toxický, odmítat, že je nespolehlivý, malovat si narůžovo, že nás miluje, že se vrátí, že se změní, nic to nezmění na faktu, jaký ten člověk ve skutečnosti je. Naše idealistické představy budou náš problém, naše karma. Žijeme-li ve snu, nežijeme v realitě. A přijmout i bolestnou pravdu je odrazový můstek k lepšímu životu.
Vzpíráme-li se realitě, zbavujeme se příležitosti ji změnit. Toneme v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům