Trpělivost. Mnoha lidem schází. Jakmile člověk touží po větším bohatství, krásnější postavě nebo snad vysněném partnerovi, lehce se mu stane, že překročí vlastní hranice, aby dosáhl svého snu. Jenže některé věci potřebují svůj čas a získaná zkušenost může do života přinést mnohem víc. Poznala to také podnikatelka ANNA BRANDEJS, která za dvacet let podnikání pochopila, že zkratky v životě nefungují.
V říjnu 2022 jste oslavila dvacet let se svojí společností Medaprex. Jakých bylo oněch dvacet let?
Moc si vážím toho, že jsme těch dvacet let zvládli. Před dvaceti lety jsem četla knížku od Roberta Kiyosakiho Bohatý táta, chudý táta, v níž se zmiňoval, že devět z deseti firem do deseti let zkrachuje. To jsou statistiky ze Spojených států, osobně netuším, jak to je. Dále říkal, že každá firma za prvních deset let stojí tak třikrát před krachem, načež devět z deseti zkrachuje. S Medaprexem to byla jízda, bylo to velmi těžké i veselé, překonávali jsme překážky a tak dále. Na konci dne je to zkrátka obyčejná dennodenní dřina.
Stála jste i Vy v prvním desetiletí třikrát před krachem?
Ano, přesně tak. Nevím, jestli třikrát, ale minimálně dvakrát. V roce 2008 jsem měla zaměstnance, co mi ve firmě ukradl dost velké množství zboží. Protože jsem na začátku podnikání byla ještě dosti naivní člověk. Měla jsem za to, že jak já, tak ostatní. Když já nekradu, tak mě nenapadlo, že by mi někdo mohl zcizit obrovské množství zboží. Určitě to takto má spousta lidí, myslí si, že lidé nemohou dělat špatné věci. Dobrota a naivita. V té době jsem si myslela, že se zblázním. Navíc mi udělal obrovskou ostudu u lékařů, ortopedů. Plácal tam páté přes deváté. Nakonec to řešila i kriminálka. V tom období jsem skutečně „potila krev“.
Peníze jste nazpět stejně nedostala, protože takoví lidé většinou nic nemají.
Co jsem zažila například s tímto konkrétním zaměstnancem, to Vás nenaučí ani na Harvardu. To si člověk musí zažít. I když já jsem to zažít nechtěla. Ale dalo mi to potřebnou zkušenost, že kde jde ve firmě zboží a peníze přes ruce zaměstnanců, musíte mít nastavené určité procesy, důležité kontrolní mechanismy, aby se něco podobného nestalo.
Dost často se mi také stávalo, což tedy nevedlo ke krachu, že jsou lidé, kteří rádi nakupují, ale neradi platí. A když jste naivní a neprověříte je, dáte jim větší množství zboží na fakturu a pak voláte a posloucháte výmluvy… Najednou se firma zcela ztratí nebo přijdete na to, že je napsaná na „bílého koně“… I takové věci jsem zažila. Vzala jsem si to jako ponaučení, a díky tomu nastavila ve firmě lepší procesy. Ale bolelo to.
S jakou vizí jste před dvaceti lety vstupovala do podnikání?
Někdo před tím, než si založí firmu, už dlouho sní o tom, že bude podnikat, provozovat určitou službu. U mě to tak nebylo. V mém případě je to nejspíš trochu nudnější příběh, ale skrývá se za ním pěkná pointa, že všechno zlé je skutečně k něčemu dobré. Někdy se nám v životě přihodí něco zlého. A mně se stalo, že jsem v práci dostala padáka.
Pracovala jsem pro velmi dobrou firmu, měla jsem na starosti glukometry a tým lidí. Ve věku po třicítce jsem dostávala obrovský plat, měla jsem auto a obrovskou kancelář – manažerský dream job. Práce mě bavila, firmu jsem milovala, dřela jsem tam, a stejně mě vyhodili. Dali mi „stříbrného padáka“. Dodnes mi nikdo neřekl přesně proč. Nemohla jsem se ničím provinit, půl roku předtím jsem dokonce dostala cenu za Double-Digit Growth – dvouciferný nárůst prodejů. Myslím si, že firmy v té době začaly šetřit. Firma si nejspíš uvědomila, že mám příliš velký plat, moji pozici dali mé podřízené a maličko jí přidali. Ta se do půl roku zhroutila, pak už nevím, co bylo dál. Byla jsem nešťastná, i když mi dali krásné odstupné. Tak jsem tedy založila svoji firmu. Byla to vlastně náhoda. Kdosi mě oslovil: „Poslyš, je tady firma z Jižní Afriky, prodávají močové proužky. A hledají zastoupení…“ Řekla jsem, že do toho jdu. Neměla jsem práci a na stejnou pozici mě nikdo nechtěl vzít. Ale po založení firmy jsem si uvědomila, že kdyby se mi tohle nestalo (protože jsem to v oné době cítila jako obrovskou křivdu, něco strašného), tak bych dnes neměla to lepší.
Vybudovala jste prestižní kliniku Brandeis Clinic. Před čtyřmi lety jste ji pronajala externímu provozovateli. Co Vás k podobnému kroku vedlo?
První tři roky bylo s klinikou obrovské množství práce. Klinika, tři oddělení, zubařina, plastická chirurgie, estetická medicína… Makala jsem tam šedesát hodin týdně. Jakmile to začalo šlapat a klinika byla plná, uvědomila jsem si, že už nemám co tvořit. Mojí prací se stal provoz – faktury, zaměstnanci, materiál a nákupy a podobně. Po třech letech, kdy jsem se z červených čísel dostala do těch černých, jsem prožila drobné vyhoření. Kdybych byla lékařka humánní (jsem lékařka veterinární), tak bych i ráda operovala. Když je pacient spokojený, tak dává doktorovi vděčnost. Mám za to, že i z této vděčnosti doktoři dost žijí. Ale ve fakturách a provozních věcech a produktech mě to nebavilo. S manželem jsme tedy přemýšleli, co a jak dál. A byl to jeho nápad, že by nemuselo být špatné kliniku pronajmout. V té době už měla klinika velmi dobré jméno a solidní reputaci. Pronajali jsme kliniku úžasné, krásné plastické chiruržce Lucii Kalinové, která má zlaté ruce. Ta klinika je uvnitř tak nádherná a skvěle vybavená, je v úžasných rukou a já mám o 70 procent méně práce.
Čemu se věnujete dnes? Co Vám dnes dává energii?
Vrátila jsem se do Medaprexu, kde pracuji na plný úvazek. Mám zde dobrý tým lidí, takže nedělám všechno. Především nerada dělám personalistiku. To je nejtěžší práce v podnikání vůbec, práce s lidmi, vést lidi. Věnuji se hlavně strategickým a taktickým záležitostem. Baví mě kreativa, vyvíjím své produkty – doplňky stravy, vlasovou kosmetiku, skin care, obličejovou kosmetiku. Velice mě baví vymýšlet tyto produkty.
Co za vývojem doplňků stravy a kosmetických produktů stojí?
Základem je to, jaký nejmilovanější produkt bych chtěla já mít pro sebe. Pro sebe a své blízké, a pak se podělit se zákazníky. U doplňků stravy si třeba uvědomím, co mi chybí. Chtěla jsem něco na pleť, tak jsem se o to začala zajímat. Protože jsem veterinární lékařka (spousta lidí si neuvědomuje, že veterinární lékař se učí chemii, biochemii, mikrobiologii, imunitní systém atd.) a k tomu jsem dva roky dělala doktorát na biochemii, kde jsem zkoumala látky znečišťující životní prostředí a to, jak ovlivňují organismus a jeho zdraví, tak umím dobře číst klinické studie. To, co mě baví nejvíce, je to, co jsem studovala. Vybírám si látky a dívám se do klinických studií. Jak to dělali? Měli dost respondentů? Dělali to pouze subjektivně? Všude možně uvidíte: 90% zlepšení hydratace. Pak zjistíte, že je to subjektivní hodnocení respondentů. Já hledám ty produkty, u kterých byly výsledky prokázány nějakým přístrojem. Dnes se dá spousta věcí na kůži měřit objektivně. Toto mě velmi baví. Takhle hledám, co potřebuji pro sebe. Pak hledám aktivní látky. Pak začínají obaly, což už mě tolik nenaplňuje. Zato vývoj a testování ano. Ráda testuji na sobě, mám na značce svoje jméno, tak bych nemohla dát zákazníkům něco, co nevyhovuje mně samotné.
Ano, Vaše výrobky teď nesou jméno Anna Brandejs, že?
Mám vůči tomu obrovský respekt. Já to tak nechtěla. Vyšlo to z jakési agentury, která se v těchto věcech vyzná. Oni a některé klientky doporučovali, že by se to mělo jmenovat Anna Brandejs. A tak mám nyní zodpovědnost. Jméno si zkazíte jen jednou. To bych se musela znovu provdat, abych jej pak opět vybudovala.
Jaké to je obstát v konkurenci nadnárodních společností, které mají miliardové rozpočty na reklamu?
Především na ně nemyslete. Přemýšlejte hlavně o zákaznících. Jak udělat Váš produkt opravdu kvalitní. My jsme pouze na českém trhu. Češi většinou nekupují krémy za 9 000 Kč, ty dobré krémy se dají vyrobit v ceně okolo 2 000 Kč. Nejsou horší. Jsou kvalitou na stejné výši jako daleko dražší krémy, to už se jedná pouze o nafouknutou bublinu. A hlavně se klientům věnujte. Spousta firem má univerzální krém, který nepomůže ani neuškodí, a prodávají ho všude. My dáváme velký důraz na to, abychom v produktech měli nejlepší aktivní látky, jaké se dnes dají koupit. Obal asi nebudu mít tak krásný jako ty obrovské firmy, protože ony do toho investují velké peníze (a jedná se opět o subjektivní názor).
Ale pak se musíme klientům věnovat prostřednictvím poradenství a servisu. Když máte látky, které nepomohou ani neuškodí, a že je hodně takové kosmetiky, není servis tolik potřeba. Když ovšem Vaše produkty obsahují silné aktivní látky, musíte klientovi vysvětlovat, že třeba tento produkt se silným vitaminem C nemůže použít na citlivou pleť, ale je vhodný třeba na mastnou pleť. To je servis – vysvětlovat produkty. Děláme to na Facebooku a školíme kosmetičky už mnoho let jak na značky, které dovážíme ze zahraničí, tak na ty naše. Máme síť obchodníků, kteří rovněž musí být perfektně proškolení. Zkrátka poradenství pro klienta, to je důležité. Můžete mít silné aktivní látky v drahém krému, namažete si jej na obličej a s Vaším obličejem se stane katastrofa. Červenání, podráždění, šupinatění… To rozhodně nechceme. Takže rozhodně je důležité věnovat se klientům. A pak už jít krok za krokem. Já se svojí značkou a jménem nepotřebuji být nejznámější na celé zeměkouli. Máme velké množství klientů, kteří nám (firmě) věří, že dodáváme kvalitní produkty, že máme skvělý poměr kvalita/cena a že jim i poradíme. Že jsme tu pro ně.
Jednou se mě například někdo zeptal: „Jaký máš ve firmě nejlepší produkt? Co je na Tvé firmě nejlepší?“ Ale to není jediný produkt, který by byl nejlepší a na kterém bych stavěla. To nejlepší na mojí firmě je, že za dvacet let jsme se chovali k našim zákazníkům slušně. Budujeme důvěru. Za dvacet let jsme navázali spolupráci s různými klinikami estetické medicíny, kterým dodáváme injekční preparáty, výplně, roztoky na podporu vlasů, kyselinu hyaluronovou, různé koktejly, injekční peptidy, vitaminy, minerály… Nikdy jsme je nijak nepodvedli. Dáváme dobré ceny a máme dobré produkty. Jednoduše se chováme slušně, lidsky, a to dlouhodobě. Samozřejmě i my někdy v něčem uděláme chybu. Pak jdeme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům