Je to batole, a už má záchvaty vzteku.
Je to malé dítě, a už má splíny, skoro deprese.
Nemluví, trucuje, bezdůvodně pláče, je lítostivé, uzavírá se.
A mohl bych uvést další tisíce trápení, s nimiž přicházejí rodiče za mnou na Setkání. Je nepozorné, ve škole neposlouchá, bude opakovat ročník, nevíme si už rady – prosím, vyřešte to za nás.
Koho k sobě děti pustí
Kdo četl mou knihu postupného posouvání jakéhokoli člověka, sebe nevyjímaje, Znovuzrození, pamatuje si snad mou základní tezi: Děti se nejvíce učí od těch, kterým důvěřují. Proto je důležité s dítětem vytvořit silný, pozitivní vztah. To za prvé.
Za druhé je důležité zbavit se projekce, tedy jakéhokoli posuzování dítěte svýma vlastníma očima – optikou toho, co je pro mě normální. To bývá základní problém: V určitém okamžiku rodiče bůhvíproč očekávají, že jejich děti už budou zvládat například své emoce bez jakýchkoli forem zhroucení.
Co ovlivňuje děti
Jenže naučit se ovládat vlastní emoce, to je složitý proces i pro dospělého. Proto vznikl tištěný FC Kurz Jak ochránit dítě, kde ukazuji, že regulace emocí vyžaduje mnoho dovedností, včetně soustředěné pozornosti, systematického plánování, kognitivního sebeovládání a rozvoje jazyka. Děti tyto dovednosti rozvíjejí v různých obdobích, takže NE VŠECHNY SOUBĚŽNĚ. Jejich schopnost zvládat negativní pocity rychleji závisejí na genetice, přirozeném temperamentu, prostředí, ve kterém vyrůstají, a mnoha přehlížených faktorech, jako je například únava nebo hlad.
Respektovat osobitou individualitu dítěte i s jeho svébytným rozvojem v čase, to pomáhá zbytečně netlačit na dítě, protože tlak pak vytváří odpor. Naopak děti, které se s pochopením naučí zvládat své emoce, pak mají větší pravděpodobnost, že se jim bude ve škole dařit a že budou obecně lépe vycházet s ostatními lidmi.
Vědecky ověřené strategie
Vyvolat u dítěte důvěru. Nesoudit ho. Respektovat jeho cestu. Podporovat ho. To jsou atributy, se kterými nemusíte chodit za mnou. Zvládnete je i Vy. A s pomocí FC Kurzu Jak ochránit dítě zvládnete i zbytek. Uvedu jen některé vědecky ověřené strategie, které používají rodiče i vychovatelé k tomu, aby děti absorbovali dovednosti důležité pro zvládání vlastních emocí. Doporučuji toto:
1. Začněte brzy. Programy studující agresi u rizikových dětí mohou nabídnout jasná data, která prokazují, že u neřízených kojenců, kteří reagují zbrkle a je těžké je uklidnit, je pak větší pravděpodobnost problémů se zvládáním emocí nejen v pozdějším dětství, ale i dospělosti. Děti těží z toho, když se naučí chápat vlastní pocity. Mluvte s nimi co nejdříve o jejich projevech. Klidně už tehdy, když jsou ještě miminky. Nevadí, že Vás ještě plně nevnímají. Pouštějte nebo čtěte jim pohádky a poukazujte na to, když se filmové nebo knižní postavy cítí smutně, šťastně, naštvaně nebo ustaraně. Jak to pak ovlivňuje jejich chování, úspěšnost a příběh.
2. Upevňujte pouto. Děti, které mají odmala bezpečný a důvěryhodný vztah s někým dospělým, mají už jako batolata lepší regulaci emocí než ty, jejichž potřeby jsou neuspokojeny a projevy ignorovány. Buďte vnímaví, uklidňující a podporující, pomůže Vám to vytvořit intimní vazbu s dítětem. Připomínám z Jak ochránit dítě: Intimní je ten vztah, kde se Vám dítě může svěřit s jakoukoli těžkostí, a přitom ví, že Vy jej neodsoudíte. Že má u Vás zastání. Že má ve Vás přístav, kam se jako loď může uklidit před bouří. Jakékoli sebemenší obejmutí v těžké chvíli pro dítě napomáhá upevnění tohoto emočního pouta.
3. Vychovávejte vlastním přístupem. Jedna věc je učit děti rozpoznávat emoce a pojmenovávat jejich důsledky, druhá věc je vědět KDY. Moje doporučení: Nesnažte se s negativními dětmi konverzovat, když jsou naštvané. Zjednodušeně řečeno: Nedotýkejte se drátů spadlých na zem. Počkejte si, až se zklidní. Pak si ale určitě najděte čas promluvit si jak o prožitku dítěte, tak o strategii, jak hněv zvládat. Připomínám: Žádné očekávání. Všechno se nemusí vyřešit během jednoho rozhovoru. Stačí položit základy. (Sami nevíte, co dělat pro větší psychickou odolnost? Čtěte Jak být psychicky odolnější.) Dát dítěti najevo, že nemá jednat v emocích. Když je totiž v emocích, nejednáte s ním ani Vy. I to je první přímá lekce.
4. Modelujte dobré chování. V Jak ochránit dítě varuji: Děti sledují ne to, co říkáte, ale to, co děláte. Učíte-li děti asertivitě, a přitom sami vyskočíte jako papírový čertík z krabičky při každé příležitosti, Vaše úsilí nikam nepovede. Ale to je na tom pozitivní: Abyste pomohli dětem zvládat jeho emoce, musíte se naučit sami zvládat své emoce (viz Jak být psychicky odolnější).
5. Pracujte na vlastním klidu. Modelovat dobré chování dětem, to se vždy lépe říká než dělá. Za pravdu mi dáte asi hlavně ve chvílích, kdy Váš předškolák prožívá enormní záchvat vzteku. Pamatujte, že emoce jsou nakažlivé,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům