Se ženami se život mnohdy nepáře. Někdy s nimi pořádně třískne o zem. Přesto – či právě proto – dokážou být ženy vnitřně houževnatější. Tam, kde muži reklamují “smrtelnou nemoc na 7 písmen – rýmičku”, ony se ještě vzepřou a odrazí ode dna.
“Jedině žena ví, že strach před problémy není nikdy klíčem k jejich řešení a jedině matka ví, že z problému může vzejít něco krásného, i když to v první chvíli pekelně bolí.” Gina Rinehart, 4násobná matka
Coco Chanel (na obrázku vlevo) bylo 12 let, když matka zemřela na tuberkulózu a otec se upil. Dětství prožila v sirotčinci, živila se tancem a zpěvem po kabaretech, ale zbohatla jako módní návrhářka poté, co si všimla bohatých paniček a jejich nemožných klobouků. Začala navrhovat své vlastní. Pak parfémy. Pak… všechno ostatní. Už znala know-how.
28letá Giuliana Benetton seděla nezaměstnaná v prašných ulicích severoitalského Trevisa a pletla svetry. Šedá příze jí přišla omšelá, tak nakoupila kanárkově žluté a křiklavě červené klubko. Její bratři-recesisté Luciano, Gilberto a Carlo v na tu dobu nevkusně barevných svetrech jezdili na kole. Svobodná Giuliana byla pro smích do chvíle, než u Carla s prudkým zaskřípěním brzd zastavil vůz s manželi z Benátek. To víte, Italové z města, extravaganti! Ve čtvrtmilionových Benátkách, které ročně navštíví 12 milionů turistů, se na 60. léta pokrokové barvy staly nepřehlédnutelnými a manželský pár chodícím billboardem. Po prvních objednávkách si “holka ze vsi” otevřela krám a značka United Colors of Benetton jí dodnes vynesla 40 miliard Kč.
Čerstvou zkušenost má Elon Bomani. V 35 letech klidně vychovávala malého syna ve Philadelphii, manžel vydělával. Jako blesk z čistého nebe přišel rozvod, manžel si domů přivedl jinou a se zkušeným právníkem vystěhoval Elon do ubytovny. Bez prostředků, syna. “Žena v domácnosti je bezbranná jako želva na zádech. Mužům role zajišťovat peníze přináší zdokonalování se v matematice i spekulaci. Dojde-li na střet, žena ve financích a špinavostech vždy prohraje. A nemá-li vlastní zázemí, pak ani na právníka.” Něco jí přece zbylo, ženskost. A oči, ty proměnila v kapitál.
“Dokud není ztraceno všechno, ještě není ztraceno nic. Dokud běží čas, vždy můžete vyhrát.” Jaromír Jágr
Syna mohla získat do péče jen s vlastní střechou nad hlavou. Přitom v kapse měla všehovšudy 36 dolarů. “Neměla jsem na nájem bytu, ale na koupi ano,” vyslovuje paradox. Kamarád se jí totiž zaručil za hypotéku a banka jí poskytla 125 000 dolarů na malý dům. Jednu místnost pronajala, ve druhé žila se synem....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům