“Jsem otrok,” napsal mi čtenář-zaměstnanec, který je rok a půl po univerzitních studiích. “Myslel jsem, že budu výjimečný, jedinečný a jsem jen kolečko v soukolí.”
Také Vás zaměstnanecký poměr frustruje, považujete se za jednoho z mnoha, který může být lusknutím prstu vyměněn jako dílek ve stavebnici?
Tak, studený ručník na horkou hlavu a vyjasněme si pojmy.
Předně, otroctví u nás neexistuje. Otroci se nemohli kdykoli napít, jít na toaletu, natož přemýšlet o mzdě. Nicméně, ano, zaměstnání není příliš svobodný stav.
Nesmíte říci, co chcete.
Obléci se, jak chcete.
Přátelit se, s kým chcete.
A dělat, co chcete.
Někdo to vydrží pracovní dobu a pak má volno. Já dodávám: Šťastný člověk ve šťastné firmě. Kamarádku vyhodili za to, že se zamilovala do muže od konkurence. Dostala paragraf 53 – Ztrátu důvěry! Mohla totiž vyzradit podnikové tajemství.
Známý začal podnikat proto, že nepochopil, jak moc má vlastně pracovat. Měl být kreativní jen tak, aby nebyl kreativnější než nadřízený, a zároveň alespoň tak, aby ho nepropustil majitel. Přitom představa minimální kreativity u majitele byla výš než představa nejvyšší možné kreativity u přímého nadřízeného.
“Někteří nadřízení jsou placeni za to, aby říkali: Máte výborný nápad, ale uděláme to jinak.” Larry Ellison
“Ve firmě slepých je jednooký generálním ředitelem.” Jonas Ridderstrale
Mnoha zaměstnancům navíc dělá problém pochopit, že svou prací vytvoří objem peněz, který se dělí přibližně v poměru 20 : 80 tak, že 80 % zaměstnanec neuvidí.
Zaměstnanec musí přispět na plat svého nadřízeného, který nemá výrobní funkci, ale kontrolní. Sám zisk nevytváří. Navíc má svou asistentku, aparát. Zaměstnanec musí “zaplatit” jeho stůl, telefon, služební auto, tak jako ho musí zaplatit sám sobě.
“Když dva jedou na koni, jeden vždy sedí vzadu.” William Shakespeare
Musí přispět na zisk firmy a dividenda akcionářů. A hlavně musí nakrmit největšího žrouta – stát. Víte, proč zaměstnanci platí nejvyšší odvody? Protože mají nejmenší ekonomickou moc. Zvyknou si na všechno. Trpělivě platí nejlépe placené baviče – politiky. Někdo dokonce vystudoval vysokou školu, aby dnes bral zaměstnanecký plat. Z platu by si tedy měl zpětně pokrýt celá období studií, kdy nemohl vydělávat.
Spočítáte, kolik by mu ve výsledku zbylo?
“Místo toho, aby byli zaměstnanci seznamování s popisy práce, měli by seznámit zaměstnavatele s popisem své...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům