Když jsme byli malí, museli jsme poslouchat velké. Jinak byl výprask.
Když jsme byli větší, museli jsme opakovat názory jiných a ve škole i práci kývat podle předepsaných osnov. Jinak byl opět sekec mazec.
Kdykoli jsme chtěli zapadnout do kolektivu, museli jsme se zavděčit většině. Jinak jsme zůstali sami proti davu.
Mnozí z nás se stali závislými na jiných. Kopiemi bez vlastní individuality. Nedivme se, že se bojíme osamostatnit, vyniknout, zkusit něco nového jen proto, že by to ostatní mohli zpochybnit. Donald Trump to přesně vystihl v řešení své pohádky.
Probůh, hlavně co si o nás jiní pomyslí?
Jak se přestat zmenšovat? Jak se stát imunním vůči posměchu a nepřejícnosti? Jak se zbavit té hrozné úzkosti v srdci, kdykoli čekáte na něčí rozhodnutí o Vás?
Já se ptám: Proč by Vás vůbec měl někdo soudit?
Alfons Mucha chtěl odmalička pomáhat. Proto šel na kněze. Ale na Slovanském gymnáziu v Brně ho vyvedli z omylu tím, že duchovní má být především vzdělaný, zatímco Alfons měl spíše otevřené srdce než otevřený mozek. Ve druhém i třetím ročníku propadl, nakonec ho vyhodili. Otec mu sehnal místo zapisovatele u soudu, kde si Alfons z nudy maloval zdobné iniciály a také občanské údaje pytláků a lapků nepsal, ale kreslil. Stal se nejslavnějším malířem divadelních plakátů a od 50 do 68 let stál až 10 hodin denně na 6metrovém lešení, aby namaloval Slovanskou epopej. Přátelé se mu vysmáli, otec o něm řekl, že ho jednou snědí vši. “Zpočátku jsem se trápil nad tím, co si ostatní o mé práci myslí, zda malba je dobrá, či ne. Pak jsem si uvědomil, kolik času a síly ztrácím svou slabostí, a přestal jsem na některé otázky hledat odpovědi. Naučil jsem se o názory jiných nezajímat, NEVĚDĚT o nich.”
“Jako malý jsem byl pro ostatní pitomec. Udělal bych všechno, abych získal jejich přízeň. Pak jsem ale zjistil úsměvnou pravdu. Zatímco já jsem se po nocích trápil, jim jsem byl ukradený. Řešili mě jen tehdy, když mě viděli. Byl to kompletní výplod mé fantazie. Iluzí vznikly veškeré vnitřní obavy a nejistoty. Odsoudil jsem de facto sám sebe. Oni mi ublížili jedním slovem a už to hodili za hlavu. Ve mně ten problém zůstal,” vzpomíná Richard Branson, dnes šestý nejbohatší Brit, v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům