V časopise FC se rádi věnujeme rozdílům v přemýšlení průměrných a bohatých. Toto by ale mohlo zajímat nejen naše předplatitele.
Nejbohatší muž v Asii, 85letý Li Ka-šing, vysvětlil, proč se v osmnácti letech vrhnul do rizika podnikání místo pokračování v zářné kariéře zaměstnance, který měl postavení i uznání. Lidi dělí myšlením na křečky a zajíce. Jeho teorie není příjemná, ale je poučná.
Křeček je zvyklý běhat v kolečku. Přirozeně, čím rychleji běží, tím víc v problému vězí.
Zajíc z místa odhopká pryč. Jak se rozdíl v myšlení projevuje v praxi?
Bez peněz
Oba si vypůjčí. Křeček až v nejzazší chvíli a na to nejnutnější – vlastní obživu. Půjčit si na cokoli jiného než spotřeba mu připadá jako marnotratnost. Půjčku tedy projí. Problém jen odložil, chybí zdroj příjmu. I příště si na to nejnutnější musí půjčit. Vítejte v kolečku.
Zajíc je komplikovanější. Půjčuje si na vybudování/koupi zdroje příjmu. Nepůjčuje si na vejce. Půjčuje si na slepici, která mu vejce bude snášet. Zaječí pravidlo: Slepici nesníst!
“Půjčujte si na to, co samo půjčku splácí. Když nemovitost, pak na pronájem. Když auto, pak díky němuž vyděláte více peněz.” Li Ka-šing
Jeho příklad ze života: “Raději jsem se ještě víc omezil, než bych si půjčil. V začátcích podnikání jsem nechodil k holiči ani do kina. Vše jsem dělal sám, i účetnictví. Dřel jsem 16 hodin denně 10 let, aniž bych pořádně jedl a bydlel. Živila mě idea. Jen tak jsem se stal největším vývozcem umělých květin v Hongkongu. A když jsem nepracoval, učil jsem se angličtinu, abych mohl obchodovat i přes oceán s Amerikou a měl kam růst.”
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům