Nejbohatší muž první republiky, bankéř Jaroslav Preiss, v řešení své hádanky projevil svůj politický postoj. Proto, máte-li liberálnější srdce, i Vaše návrhy mohou být efektivní. Laskavý muž Preiss však vždy věřil v lidskou individualitu, a tak se rýsoval i jeho život.
Už v roce 1916 byl obviněn z velezrady. Jeho Živnostenská banka tajně platila české odbojové hnutí a naopak výzvy rakousko-uherského císařství k upisování válečných půjček trvale bojkotovala. “Válka je zápor a v záporu nevidím konstruktivní smysl,” řekl na policii. Choval se jako později matka Tereza, která odmítla jít na pochod proti válce. “Nenuťte mě jednat PROTI věcem, ale PRO věci. Pozvěte mě, až bude pochod za mír.”
Jako národohospodář odmítl po válce post ministra financí, ale Aloisu Rašínovi, který funkci přijal, navrhl základy měnové reformy, stojící na soukromé iniciativě živnostníků. Preiss jen nemluvil, jednal. Živnobankou podpořil přes 700 budoucích opor národního průmyslu. V roce 1923 levicový aktivista Šoupal po atentátu na Rašína (na fotce dole) prohlásil: “Chtěl jsem zabít ne ministra, ale Živnobanku. Reprezentuje kapitalismus.”
Zastřelený Rašín po sobě nechal 3 dcery a 1 citát: “Kde je bída, tam hrozí socialismus. A kde je socialismus, tam hrozí bída.”
Preiss se nedal zastrašit. Stal se vrbou živnostníků i rádcem, který řešil potíže podniků. Zasadil se o fúze Škody Plzeň, Laurin a Klement, ČKD a dalších velkých pých našeho průmyslu. Kapitálově pomáhal hutím (zejména Poldovce), živil moravské doly, Explosii, Synthesii, cukrovary, papírny, severočeské textilky, pivovary, stavební a potravinářské závody, angažoval se v Ringhofferových závodech (ČKD Tatra Smíchov) i keramičce v Horní Bříze. Do roku 1946, než mu komunisté vzali práci a život, dokázal vybudovat československý průmysl, o kterém se bohužel dnešní děti už dočítají jen z dějepisu.
Miloval golf a rád říkal:...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům