Osm pracovních dnů ve východní Africe mi umožnilo pochopit výraz hakuna matata.
Prostě žádné zbytečné starosti.
Takto vypadá hakuna matata v podání pilota letecké společnosti Air Kenya. Podotýkám, že letadlo šlo právě na přistání.
Keňa přitahuje nejen nás pro podnikání. Richard Branson v privátní rezervaci Mara North otevřel svůj první luxusní kemp, přímo na safari. Další investor, Novozélanďan Greg Monson, se kterým nás již pojí nějaké projekty, nás uvedl do masajské komunity.
Původní obyvatelé tu žijí – viděno černo-bílým pohledem – chudě. Jenže když vidíte barvy, vidíte i bohatství jednoduchého štěstí Masajů, o něž jsme my už dávno přišli.
– “Máte také v Evropě takové domy?” ptají se mě ti lidé z hluboké divočiny, kteří nikdy nebyli ani v keňském hlavním městě Nairobi. – “Ne, máme jiné. Místo hlíny používáme beton a místo kmenů železné pruty. A hlavně…” snažím se gestikulací naznačit, že bydlíme v patrech. Odpovědí je jejich údiv: “Vy žijete navršení všichni na sobě?”
No, vlastně mají pravdu. Otázku, jestli nás to dělá šťastnými a bližšími, nekomentuji.
Dva Masajové nám pak ukazují divočinu. Mají kopí a nože, zatímco my strach. Všude kolem jsou lvi, sloni, buvoli. – “Máte v Evropě úplně stejnou přírodu a zvěř?” vyzvídají.
– “Ne, ale máme zoo.”
– “Jak velké zvíře je zoo?”
– “Zoo není zvíře, ale oplocená zahrada a v ní máme taky žirafu, hrocha, nosorožce…”
Hurónsky se rozesmějí: “Vy máte jednu žirafu, jednoho hrocha, jednoho...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům