Představit si příslušníky horských kmenů, vybírající zrníčka ze sloního trusu a sušící je na slunci, nepůsobí vábně. A přece tak vzniká jedna z nejjemnějších káv, jaké jsou nyní k dostání. Podávají ji výhradně v hotelu Anantara Golden Triangle Resort & Spa v takzvaném Zlatém trojúhelníku ještě na území Thajska u hranic s Barmou a Laosem. Sem jezdí dobrodružně ladění cestovatelé za pozorováním divoké zvěře i životem v panenské přírodě. Čtenáři tištěného FC již četli o tomto resortu, kde jsou hosté ubytováni v adrenalinových vilách přímo uprostřed buše. Teď zde popíjejí vzácnou kávu, pocházející ze sloního trusu. Ale neošklíbejte se!
To byste se museli ošklíbat, i když řekneme Kopi Luwak. V překladu cibetčí káva. Také ona je zásluhou zvířecího trávicího traktu zbavena proteinu, který zapříčiňuje hořkost kávy. Proces probíhá tak, že nejkvalitnější zralá kávová zrna, rostoucí na kávovníku, jsou během nočního sběru domorodými obyvateli Indonésie nenápadně servírována malé roztomilé kočkovité šelmě zvané cibetka, indonésky Luwak (dole na snímku). Ta si pochutná, zrnka (pecky plodu) projdou jejím trávicím traktem a následně jsou domorodci opětovně sesbírána, usušena a vyloupána. Cibetka musí být krmena proto, že přirozeně se zrnky kávy neživí. Kolik toho sní, je tedy značně závislé na množství kávy, kterou Indonésané posbírají. Z kávovníkových plantáží jich ročně pochází průměrně jen 500 kg, přičemž 1 kg stojí přibližně 20 000 Kč.
Kávoví odborníci vědí, že káva zpracovaná zamokra neboli fermentovaná, má daleko lepší aroma než káva zpracovaná zasucha. A právě obdoba fermentačního procesu probíhá v zažívacím ústrojí cibetky, respektive thajského slona....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům