Co myslíte – je snazší z milionů vytvořit miliardy, nebo první milion z ničeho?
Časopis FC je přesvědčen, že v objemu peněz není rozdíl. Hlavní je myšlení. Kdo neumí zacházet s drobnými, ztratí i miliardy. A naopak i z bezdomovkyně se může stát multimilionářka. Nevěříte? Dani Johnson ještě v 21 letech neměla střechu nad hlavou a přemýšlela o sebevraždě. Ve 23 patřila k nejbohatším slečnám na Havaji.
“Miliardářem se daleko spíše stane ten, kdo se ocitne na dně a je donucen od základů změnit život, než ten, kdo žije průměrně a nemá nutkavou potřebu se svým přístupem nic dělat. Průměrně bohatý má co ztratit, proto má menší odvahu riskovat a je odsouzen ke svému průměrnému pohodlí.” Carl Icahn
Dani Johnson neměla výchovu, vzdělání, podporu ani kapitál. Byla psychicky i fyzicky zdevastovaná, bez nápadu i východiska. Přesto tvrdí: “Je jedno, co můj otec dělal a matka nedělala. Bylo jen na mně, jak po odchodu z domova využiju svou energii. Neexistují výmluvy a omluvy. Stěžovat si může každý jen na sebe!”
Její dětství bylo strašlivé. “Rodiče byli závislí na drogách, nikdy jsem je neviděla střízlivé. Každý den byl plný křiku, bití a lží. Když objevili kokain, vše zintenzivnělo. Pak to doma vypadalo tak, že 15 minut bylo úplné ticho a pak buď někdo promluvil, nebo udělal něco hrozného. Máma mě zbila, táta zneužil. Byl to brutální systém, ze kterého jsem od šesti let viděla jedinou cestu: sebevraždu, kterou mi také v deliriu radili rodiče. Ale nedokázala jsem se k tomu odhodlat, byla jsem příliš zbabělá.”
Nakonec utekla z domova i z rodné Kalifornie. Odpověděla na inzerát hotelu, který jí zaplatil letenku na Havaj, pokud bude za nuzných podmínek dělat servírku. “Měla jsem 2 dolary a 3 centy na den. Spala jsem ve starém vypůjčeném autě, půjčovné jsem neplatila. Měla jsem už dluh ve výši 35 000 dolarů. Jedla jsem jen na rande, když mě někdo pozval. V jedno období jsem tak chodila s osmi muži souběžně.”
Bylo jí teprve 20 let a zkáza, podobné té jejích rodičů, se začala kvapem blížit.
“Na Vánoce jsem šla za dalšími servírkami na pláž. Při party se hodně pilo. Náhle jsem ochutnala kokain. Po zkušenostech s rodiči jsem se mu vždy chtěla vyhnout, ale posilněná alkoholem jsem věřila, že já ho přeperu. Nepřeprala. Pamatuji si, jak jsem tancovala celou noc bez zastavení. V deset ráno jsem se probudila naprosto vyčerpaná na pláži. První myšlenka byla: Potřebuji kokain, jinak se nepostavím na nohy. Ale na drogu jsem neměla peníze, musela jsem se proměnit v prostitutku.”
Trvalo to rok. Dobře věděla, že vlezla do kola, ze kterého již zdravá nevystoupí.
“Bylo mi ze sebe zle, byla jsem horší než rodiče. Jednoho rána jsem se probudila s rozhodnutím umřít. Šla jsem jako ve snách do oceánu umanutá pokračovat, dokud mě nepohltí vlny.” Dodnes nechápe, co se stalo, ale… “Když mi voda vtekla do úst, zaslechla jsem nějaký hlas: “Vrať se, vem deku a zmiz.” V ten moment se odplavily kokainové příznaky. Snad to byl pud sebezáchovy, nevím. Vrátila jsem se na břeh, srolovala deku a šla míli ke svému autu a pak 45 minut jela na pláž, která byla mým domovem. A celou cestu jsem poslouchala hádku jedné poloviny mozku s druhou. Ta levá nadávala: “Musíš přestat s tímto životem, je toho spousta krásného, co se dá prožít.” A pravá hemisféra posmívala: “Jsi loser, horší než rodiče. Jsi ztracená, obrať své auto do oceánu.” Ani nevím, proč jsem poslechla ten první vnitřní hlas…”
“Potřebovala jsem si uvědomit, že dokud nezměním své myšlení, nezmění se ani můj život. Že dokud se nerozhodnu, budu odepsaná.” Dani Johnson
No jo, “žij jinak”, to se levé hemisféře řekne. Ale jak to realizovat?
Dani věděla, že jako roznašečka nápojů bude vždy odkázána...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům