Hospodář měl stádo volů a jednoho si oblíbil. Když bylo venku ošklivo, přestal ho vyhánět na pastvu. Nechal ho v teple kóje a nosil mu věrtele čerstvé trávy až po nos. Vůl spokojeně ležel. Stačilo, aby zabučel, dostal najíst. Z kóje už nevycházel. Tloustnul až onemocněl. Proklínal hospodáře i ostatní voly, kteří se venku pasou.
Nešťastný hospodář přivolal zvěrolékaře. Ten konstatoval:
– Vůl musí jíst, jinak zemře.
– Musí z kóje a hýbat se, jinak zemře.
– Zvedat se bude obtížně, když je už tak těžký.
Bezradný hospodář svěsil hlavu do dlaní. Rozhlédl se. V maštali vidí:
věrtel trávy,
lano, kterým však vola sám neutáhne,
2 silné voly,
mladou kravku,
3 tažné postroje,
kopku hnoje,
4 závěsné skoby ve zdi a
řeznickou pistoli na ránu z poslední milosti
Uvedené položky...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům