Jak je možné, že mnozí miliardáři dosáhli bohatství se základním vzděláním? Jak to, že naopak někteří vysokoškoláci skončili na sociální podpoře? Do jaké míry je červený diplom zárukou úspěchu a zbohatnutí?
Ivo Lukačovič nedokončil ČVUT a nepostavil žádný dům. Ale postavil Seznam.cz, jednoduchý internetový vyhledávač s tržbami 2,8 miliardy Kč za rok 2012.
Bill Gates nezvládl Harvard, ale žádný absolvent Harvardu není bohatší než on.
Mark Zuckerberg, který zběhl z Harvardu, je natolik zámožný, že se v 28 letech vzdal poloviny svého majetku ve prospěch charity.
Quentin Tarantino nemá maturitu. Místo ve škole studoval po videopůjčovnách. Získal přehled o filmech a představu, jaký žánr chybí. Film s přeházeným dějem Pulp Fiction mu vynesl 90 milionů dolarů.
Steve Jobs opustil univerzitu v prvním semestru. “Ovce v davu nevynikne,” řekl a vrhl se na dokončení firmy, kterou započal již v 16 letech v garáži svých rodičů.
Je nesporné, že mnohé profese se neobejdou bez absolvování vysoké školy nebo odborného vzdělání. Rozšířený rozhled a analytické přemýšlení může prospět. Ale žádný dekret není samospásný. Naopak, lidé, kteří se nenaučili věci komplikovat, mohou dosáhnout na bohatství jednoduchostí, která se na žádné škole nevyučuje.
“Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Dokonalost je nekonečná jednoduchost.” Leonardo da Vinci
Kdyby vzdělání rozhodovalo, následující dva miliardáři neměli ničeho dosáhnout. Byli to outsideři, neschopní se učit. Ne vlastní vinou.
Dyslexie. Vývojová porucha čtení, která se projevuje nesnázemi při učení. Zatímco mnozí školáci mají tzv. fotografickou paměť, dyslektik se nemůže “biflovat”. Není schopen zapamatované obrazy srozumitelně pojmenovat. Mizerně se soustředící Ingvar Kamprad nazval svou firmu IKEA proto, že si spolehlivě pamatoval jen své jméno, město a kraj, kde se narodil. Z jejich začátečních písmen sestavil zkratku.
(Jednoduché know-how Ingvara Kamprada čtěte v aktuálním časopisu FC)
Richard Branson je nositelem Řádu britského impéria, má přes 150 firem, 5000 zaměstnanců a 155 miliard Kč v investičním majetku, podniká výlety do kosmu, a přitom jako dyslektik špatně čte, má problémy s vyjadřováním a “odmala nechápu svět. Připadá mi komplikovaný, tak jsem si vytvořil svůj vlastní, zjednodušený.”
Není génius. Nemá mozek plný pouček, používá selský rozum. Jeho plány nejsou složité, o to rychleji se plní. Nevystudoval obchod, ale jako samouk objevil základ efektivního byznysu. Totiž že nejkratší spojnicí mezi dvěma body je přímka.
“Život je jednoduchý a komplikuje se jen tím, že na komplikovanosti sami trváme.” Konfucius
Richard Branson prožil do patnácti let utrpení. Nedokázal se učit, při předmětech jako matematika měl v hlavě prázdno. Spolužáci i učitelé se mu posmívali, že při čtení slabikuje jako prvňáček a ještě zaměňuje písmena. Bez chyby nezopakoval dlouhou větu. Nenaučil se báseň. “Zažil jsem tolik ponížení a urážek, až jsem si uvědomil, jak děti dokážou být kruté. Na žádnou další školu jsem nešel, rodiče ze mě byli bezradní. Mně se konečně ulevilo. Náhle jsem nemusel dělat, co chtějí jiní, ale co chci sám. Jako bych dostal křídla,” vzpomíná Brit vyznamenaný titulem Sir. Podobný pocit mají lidé, kteří shodí břemeno dlouholetého špatného zaměstnání.
A jak začal podnikat outsider Branson? Budete se divit, jednoduše. “Šel jsem mezi lidi a zeptal jsem se, co je zajímá a co jim chybí. A tak jsem začal vydávat časopis o vietnamské válce. Poté za mnou přišel spolužák Mike Oldfield a posteskl si, že mu nikde nechtějí vydat desku. Zorganizoval jsem jeho koncert pro pár lidí a oni řekli: Ano, hraje fakt super. A tak jsem založil nahrávací studio, kde po Mikeovi hráli Sex Pistols nebo Rolling Stones. Na základě mých dotazů a zjištěné poptávky vznikly noční kluby, prodával jsem colu, svatební šaty, mobily, knihy, komiksy, kreditní karty, založil si leteckou, vlakovou i vesmírnou dopravu, a to nechápu rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem. Netrápím se tím. Na řešení komplikovaností mám lidi.”
Jsou dva typy lidí s mindráky. Jedni mají nataženou ruku. Spoléhají se na pomoc jiných. Státu, rodiny, charitativních organizací. Sami nevyvíjejí snahu. Druzí se snaží o to více. Chtějí se vyrovnat “normálním”. Smazat handicap a předčit je. Jejich mindrák je jim požehnáním. Bez něj by možná o úspěch tolik neusilovali.
“Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům