Kdy je podle Vás na podnikání vhodný čas?
87letý zakladatel nábytkářské firmy IKEA Ingvar Kamprad v časopise FC prohlásil, že nemá čas umřít, jak je zaměstnaný. 95letý Kirk Kerkorian zase v nedávném rozhovoru na FirstClass.cz uvedl, jak ho už 72 let baví zkoušet, kde investice funguje a kde ne.
Zdá se, že na vydělávání nikdy není pozdě. Ono však také nikdy není brzy!
Nick D’Aloisio již v 15 letech vykoumal mobilní aplikaci, která vynesla stamiliony korun.
A dnes je tu ještě větší “střelec”. Také Angličan. Dominic McVey začal podnikat ve 13 letech. Librovým milionářem byl v 15 letech. Tři roky nato ho Její Veličenstvo královna Alžběta II. jmenovala Průkopníkem podnikání v Británii. Dnes, kdy mu je 27, kontroluje portfolio firem se zásahem od módy přes média po kosmetiku. Je poradcem irské vlády a ministerstva průmyslu, obchodu a zaměstnanosti, jakož i konzultantem řady institucí.
“Čím více přibývá milionářů mezi dětmi, tím více jsem na rozpacích, kdo koho by měl doma obchodně vychovávat.” Bill Gates
Nejvíc šokující je, jak McVey zbohatl. Dospělí tomu říkají dětská naivita. Dominic, který se ve svých 23 letech stal nejmladším vydavatelem v Británii založením vydavatelství The Kane Corporation, se směje: “Děti mají nejméně předsudků a psychických bloků. Uvažují jednoduše. Proto mají větší předpoklad zbohatnout než dospělí, kteří na jedno “ano” řeknou stokrát “ne”. Zatímco dítě prostě plácne do míčku, oni v usilovném váhání, zda je výhodnější bekhend, nebo forhend, nakonec promáchnou podání,” říká McVey.
Dominiku, jak 13letého teenagera napadne milionový podnikatelský záměr?
“Jen tak! Dítě vidí víc než dospělý. Ten se sice dívá, ale má klapky na očích. Já jsem tehdy jen brouzdal po internetu a náhle mě napadlo podívat se na stránku kreditní karty Visa. Ale uvedl jsem chybný název – to víte, dítě. Viza. A náhle jsem padl na webovou stránku amerického výrobce skládacích koloběžek. Děti věnují pozornost všemu, co je potkává. A tak jsem začal chtít jednu z těch koloběžek. Jenže byla drahá. Nedostupná pro mě i rodiče. Ale děti nemají rády nevyřešené problémy. A tak jsem té firmě napsal mail: “Měli byste mi poslat jednu koloběžku. Mám kámoše a ti třeba také nějaké koupí.”
Hehe, šel jste na to od lesa…
“Kupodivu mi odepsali. Že mi žádnou jen tak nepošlou. Ale když koupím pět koloběžek, pošlou mi tu jednu zadarmo. To mě nadchlo. Rozhodl jsem se našetřit si na těch pět.”
Děláte si legraci? Stačilo Vám přece našetřit na jednu.
“Ale já jsem chtěl jednu zdarma. No, dítě! (smajlík) Zajímala mě jen ta ohromná suma a s každou příležitostí jsem vydělával. Uspořádal jsem pro kamarády doma diskotéku a vybíral peníze na nápoje. Před školním zájezdem do Asie jsem nakoupil diskmany ve výprodeji a Japoncům je prodával jako západní hit. Koupil a prodal jsem i nějaké akcie.”
A dostal jste svou koloběžku zdarma.
“Ano. Jenže v tom jsem si uvědomil, že mohu všechny peníze získat zpět, když ostatní koloběžky prodám. Trvalo to víkend, rozebrala si je rodina i přátelé. Zase jsem měl na pět koloběžek a lákala mě ta šestá zdarma. A tak jsem za týden prodal další zásilku.”
To jste rychle pochopil podnikání.
“Ale já jsem v tom neviděl obchodní potenciál… I to ježdění na koloběžce mě po týdnu nudilo. Jel jsem do školy autobusem a vidím, jak auta stojí v tradiční londýnské koloně. Jak pán utíká pozdě do práce, už nemůže. Byl jsem sígr, tak nazítří šup na koloběžku a provokoval jsem je, že všude projedu a všude jsem dřív. Na Liverpool Street jsem dělal gesta na policisty a oni mě nemohli chytit – byla kolona a tak rychle neběželi. Pak jsem těm stojícím řidičům z legrace dával za stěrač své telefonní...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům