Měli by rodiče zakazovat dětem podnikání?
Kdy se vlastně nejdříve sluší vydělávat?
A kdy už je naopak pozdě?
Výmyslem času se lidé, zdá se, sami vehnali do pasti. Zvykli si čekat, že JEDNOU si své sny splní. A naJEDNOU zjistí, že už na splnění snů nemají dostatek času.
“Není na co čekat. Když nezměním svůj život, bude pořád stejný. Není důvod věřit, že mi v budoucnu náhle spadnou peníze do klína, že dostanu geniální nápad a že budu pro podnikání připravenější, odvážnější, zkušenější. Ne, zkušenost se nedá vyčíst, odvaha natrénovat. Už nechci čekat, protože bych se nemusel dočkat.”
To si ve svém deníku poznamenal k roku 2001 Emil Motycka. Potomkovi českých přistěhovalců v Coloradu tehdy bylo 13 let a vzal si první půjčku v životě. Zněla na 8000 dolarů a technicky ji za něj vykomunikovali rodiče, podnikatelé, kteří synovi fandili. S komerční sekačkou trávy, kterou takto získal, splatil svůj 4letý úvěr za 2 roky. V prvním roce na vysoké škole vydělal 135 000 dolarů. To je v přepočtu 2,5 milionu Kč. Tím začala historie Motycka Enterprises, dnes společnosti Emil’s Lawns, která zaměstnává 65 osob a obsluhuje přes 1000 klientů v Coloradu, a to už i v oblasti péče o stromy, úklidu, odklízení sněhu a vánočních světelných instalací.
Není to velkopodnikatel. Ale je mu teprve 25 let a každý nějak začínal, i miliardáři. Časopis FC fandí všem, kteří pochopili princip podnikání a bohatnou, byť od nuly.
“Nebylo příjemné poslouchat kamarády, jak si mě dobírají: “Jdeme k bazénu, jdeš taky? Aha, Ty přece musíš smrdět benzinem…” Dnes mě žádají o práci, zatímco já přemýšlím, kterým z pěti aut pojedu na univerzitu a kolik peněz si vezmu na rande, aniž bych o ně musel prosit vlastní rodiče.” Emil Motycka
První peníze vydělal už v 6 letech. Čekal za plotem golfového hřiště, sbíral míčky, které přeletěly, myl je v mámině umyvadle a prodával dolar za kus.
Sekačku tlačil poprvé v 8 letech. “Mými prvními klienty byli teta se strýcem. Slíbili mi 10 dolarů za zkrácení trávy na plácku před domem.”
Možná se ofrňujete: Tss, taková dřina jen pro 10 dolarů. Ale Emil za utržených 10 dolarů koupil benzin, nalil jej do sekačky jeho rodičů a vyrazil k sousedům. Ti mu dali 20 dolarů za hodinu sekání. Kapitál se začal hromadit. “Když mi bylo 13, někde jsem za plotem zahlédl muže na velkém traktůrku. Sekal mnohokrát rychleji než já. Uvědomil jsem si, kolik práce bych s tím stihl. A rozhodl jsem se expandovat.”
Nejdříve sekačka, pak traktůrek. V 16 letech měl už...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům