Podotýkám, že jsem golfový začátečník, přesto mě projekt Golf Village Slovakia chytil za srdce a dům bych si tu koupil, i kdybych měl zůstat jenom na drivingu. “Čaro”, jak krásně říkají místní obyvatelé, totiž není jen v golfu, ale v adrese jako takové. A vůbec mi nevadí, že to je autem z Prahy 6 hodin. K jediným velehorám v našem bývalém společném státě mě pojí nostalgie, ale i z racionálního pohledu je to investice, která má smysl, potenciál… a jediné, co nemá, je konkurence.
Pofidérních projektů domů účelově přišpendlených ke golfovému hřišti je habaděj. U všech developerů narážím se 3 otázkami:
1. Zatímco budu hrát golf, co bude s nehrající partnerkou a dětmi? Zůstanou na ocet a bezprizorní?
2. Co s domem mimo golfovou sezonu?
3. Co s takovou nemovitostí, když mě golf přestane bavit?
Nikde mi neodpověděli v konstruktivním duchu. Nejčastěji se posmívali: “1. Tak ať zůstanou doma! 2. Tak zůstaňte doma vy! 3. Tak to prodejte!” Opravdu “moudrá” investice. Až Golf Village Slovakia mi dal kladnou odpověď na všechny tři otázky už lokalitou, ve které se nachází: Tatranský národní park. Ještě stále netušíte proč?
Z golfového hřiště Black Stork Vel’ká Lomnica, které je slovenskou PGA pýchou, je celoroční destinace. Schválně, k Popradu jsme zajeli vcelku drze dnes, kdy je hřiště pokryté sněhovou nadílkou. Odjinud by nás hnali vidlemi. Tady nás šokovali: “Fajn, kde máte běžky?” Na nekonečných bílých pláních se připravují běžecké tratě, které na zimu křižují greeny a fairwaye, aniž by to poškodilo travnaté podloží. Negolfista má dojem, že právě v zimě je tu jeho ráj. Ale Vysoké Tatry jsou nádherné i v létě. Panoramata lákají k výletu, přímo z terasy domu je dobře viditelný Lomnický štít:
Být to na hřebenech, mají rezidenti problém s obslužností. Tady se přímo u resortu chystá železniční zastávka a na běžkách lze přes hřiště dojet až k známému hotelu International. Jeho 4 hvězdičky signalizují kvalitní servis při dostupných cenách. Již příští rok přitom vyroste vlastní restaurace s lehkými pokrmy přímo mezi domy.
Pozoruhodné je, že zatímco jiné budované developerské projekty na zimu umírají, zdejší těžké stroje a horalské chasníky pár vloček nerozhodí. Od poslední návštěvy, kdy jsme kolem projížděli za exministrem Milanem Kňažkem, se silně pokročilo.
Tak předně, sjezd z hlavní silnice Poprad – Žilina už není tak uschovaný:
Odbočujeme doprava. Instinktivně zpomalujeme a připravujeme se na masáž své zadnice. Zbytečně. Tankodrom, po kterém jsme na podzim drkotali, teď pokrývá asfaltka. Tohle je příjezdová komunikace k vesničce konečně podle našeho gusta!
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům