Zkusíme to spolu ještě jednou. Je důležité si to říct. Ale ještě důležitější je vědět, proč jsme si to řekli – proč věříme, že tentokrát to bude lepší.
Nespočet z vás reagovalo na článek Jak společně zvládnout ještě jednu šanci. Píšete mi, zda konkrétně ve Vašem případě, který obsáhle popisujete, “je šance?” Případně co společně nepodcenit, aby konkrétně ve Vašem případě vyšla. Mnohdy stojí celá budoucnost na slibu – například Vašeho protějšku, že to, čeho se dopustil a co Vás bolelo, už neopakuje. Jenže taková budoucnost může stát na hliněných nohou. Co když protějšek znovu selže, ale vzápětí znovu slíbí, že už se opravdu ponaučil a prohřešek “tentokrát už opravdu” nezopakuje?
V knize L.E.Ž. jsem popisoval všechny souvislosti slibů – jak poznat, kdy jsou upřímně míněné, a kdy jde jen o strategii, novou lež. Daniela, jedna z mých čtenářek a posluchaček, mi i proto píše: “Petře, dobře znám Váš názor na druhé šance. I proto váhám, zda dát svému partnerovi ještě jednu. On slibuje, že se změní. Ale to sliboval už mnohokrát, a planě. Jak mu mohu věřit, že mě tentokrát nezradí, když mě zatím pokaždé zradil?”
- Trápí i Vás konkrétní otázka? Možná jsem na ni už odpověděl. Všechny dosavadní díly Řešidla jsou zde.
- Podrobně odpovídám ve svých knihách. Tip: Dvě souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 obsahují přepisy nejposlouchanějších epizod za poslední dobu.
Co to znamená “Já se změním”?
Začnu od formulace, která mě nejvíc děsí. Daniela píše: On slibuje, že se změní. Předpokládám tedy, že řekl: Slibuji, že se změním. Jenže co to je “on se ZMĚNÍ”, “já se ZMĚNÍM”?
Rozuměl bych vyjádření: “On se ZMĚNIL.” Neboli: “Slibuji, že jsem se ZMĚNIL.” Ale taková věta skřípe v uších, cítíte to? Nedává smysl. Člověk přece nemusí slibovat, že se změnil. Pokud se změnil, tak svému slibu už dostál. A pokud někdo říká, že se “teprve změní” (někdy v budoucnu), já se ptám: Na co ČEKÁ? Proč už se NEZMĚNIL?
A tím je v zásadě vyřešené celé dilema.
“Změnil jsem se, podívej”
Neřešte sliby. Neřešte jakákoli vnadná slova. Zacpěte si uši a dívejte se. Jako děti jsme říkali: Ukázaná platí! To znamená: Jaký JE? Je JINÝ? Je LEPŠÍ verzí sebe sama? POSUNUL se?
Pokud ano, v takovém případě už (v přítomnosti) nejednáme s člověkem, který je schopen (v budoucnosti) chybu opakovat, protože kdo se opravdu změnil, ten svou chybu nezopakuje.
A pokud v přítomných činech daného člověka nevidíme žádný rozdíl oproti minulosti, pak se ptám: Proč bychom měli věnovat jakoukoli pozornost a význam jeho vnadným slovům, slibům, závazkům? K čemu jsou jeho omluvy? Nejlepší omluvou je přece zřetelně změněné chování. To obsahuje totiž všechno v jednom: uvědomění, že jsem udělal chybu, i potřebnou nápravu.
Jinak řečeno: Vadí Ti, co jsi provedl? Tak už to nedělej. Nemusíš mi vysvětlovat, proč jsi to udělal znovu. Nemusíš přicházet s žádnými dalšími výmluvami. Prostě to už nedělej. A pokud to uděláš znovu, odpověz si sám: K čemu jsou Tvoje slova? Jakou váhu mají Tvé sliby? Proč bych měl přikládat jakoukoli hodnotu a soustředěnost Tvým omluvám? Nemluv, ale...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům