Četli jste/poslouchali jste Proč nás lidé ponižují? Byl to i Váš příběh? Nebo příběh někoho Vám blízkého?
Problematice ponižování se věnuji i proto, že jej nezřídka řeší rodiče šikanovaných dětí. Jako Iva, která mi napsala: „Moje dítě ve škole prochází šikanou. Nevím, jak o tom spolu máme mluvit. Docházíme sice k psychologovi, ale ten jediné, co nám poradil, je změnit prostředí, školu. Co když se to ale bude opakovat i jinde?“
Děkuji za všechny Vaše dotazy. Zodpovídám je v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a samozřejmě při osobních setkáních. Odpovím také Ivě z pohledu nejen psychologie a psychoterapie, ale i psychoimunologie.
Proč jsou ti, kteří šikanují, v přesile?
Psychoimunologie je obor, který vnímá psychické problémy v kontextu imunity. Psychoimunologové totiž prokázali, že zhoršená psychika zhoršuje imunitu. Dlouhodobé trápení tedy přímo poškozuje zdraví. To je důvod, proč i například ve Vánočním Speciálu stavím na první místo zlepšené pocity člověka. A těm napomáhá odlišný pohled na situaci, která ho trápí. Ukážu to právě na příkladu se šikanou.
Člověku mnohdy pomůže už pouhé zamyšlení nad tím, jak šikana probíhá. Obvyklý obraz: Osamělé dítě je izolováno od pomoci v nějakém prostoru, například na školních toaletách, a tam je napadeno. Ale kým je napadeno? V průměru třemi jinými dětmi, a to zpravidla staršími. Přemýšlejte o tom, prosím. Vysvětlete mi, proč na to jedno osamělé dítě musejí být TŘI děti, a ještě STARŠÍ? Jediná logická odpověď je: Musejí být tři, a ještě starší, protože kterékoli z těch starších dětí je ve skutečnosti SLABŠÍ než to osamělé napadené dítě.
Že to tak na první pohled nevypadá? Samozřejmě. I sůl na pohled vypadá jako cukr.
Kdyby ti, kteří šikanují, byli skutečně o tolik silnější, jak se tváří, pak by nepotřebovali napadat menší dítě v početní převaze. Zvládli by to sami. Jenže oni to nezvládnou. A vědí to.
To je psychologický problém i dětských gangů. Děti, které jsou jejich členy, se cítí silněji jen v davu. Samy jsou tak slabé, tak ubohé, tak nesebevědomé, tak zranitelné, že nemohou přepadat druhé samy. Proto je těch, kdo šikanují, při šikaně vždy víc než šikanovaných. Šikanou (ubližováním) si totiž kompenzují svůj mindrák, který ze šikanovaného mají. Šikanovaný má totiž vždy něco, co oni sami nemají, co jim chybí, o co by ho tak rádi připravili.
A to je první otázka, kterou by si každé šikanované dítě mělo položit: Proč musejí být v přesile, když jsem podle nich tak slabý a neschopný? Není to celé naopak? Není to celé tak, že ve skutečnosti slabí jsou oni a já jsem silnější? Co když právě to jim na mně vadí, co když právě to na mně nedokážou snést, co když právě to se na mně snaží otupit?
Problém v člověku, který pokud nevyřeší, ponese si životem
Ve Vánočním Speciálu ukazuji, že věci jsou jinak, než jak se na první pohled zdají. Mnohdy jsou přímo opačně, než jak vypadají. Jako při šikaně.
Dítě, které šikanuje, je ve skutečnosti slabé, nejisté, zranitelné. Ví to o sobě. Ví, že se nedokáže postavit druhému samo. Když uděláte tu chybu a pokusíte se to šikanující dítě konfrontovat, takže ho vyhledáte v jeho domově, šokuje Vás, jak se začne schovávat za sukni nebo kalhoty svého rodiče a prosit...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům