Četli jste můj článek Jak po zranění poznat, komu lze věřit?
Máte za sebou špatný vztah? Nevěříte, že by Vás mohl potkat dobrý?
Nebo jste už potkali zajímavého člověka, ale on se naopak bojí vztahu s Vámi, vázat se, a Vy nevíte, co dělat, když ho nechcete ztratit?
Nedůvěra vyvolaná minulostí je jedním z páteřních témat mé knihy L.E.Ž., navazující na knihu JáMy spřízněných duší, kde ukazuji, jak snadno můžeme minout skutečnou spřízněnou duši jen proto, že jeden z nás nemá ve své hlavě uzavřenou minulost, a tudíž jeho minulost stále ovlivňuje a kontaminuje jeho přítomnost. V obou knihách vysvětluji, jak konkrétní situace řešit.
Ukážu to na příkladu dotazu, který mi zaslala Naďa: “Petře, mám strach, že pro mě neexistuje správná druhá polovička. Vážný vztah jsem dosud měla jeden, byl to lhář. Dlouho jsem se z toho dostávala, proto, že já bych pro něj udělala cokoli. Nyní jsem přibližně rok s jiným mužem, ale nepočítám to jako vážný vztah, protože on výslovně nechce závazný vztah. Řekl mi to hned na začátku, já to dobře vím, ale zamilovala jsem se do něj. Znovu jsem nastavena tak, že bych pro něj a vztah udělala cokoli, ale tomu muži to nestačí. Proč mám takovou smůlu?”
(Mé odpovědi na Vaše nejčastější položené otázky za jedenáct let mé praxe najdete v souborných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2.)
Problém Správného času
Proč mám takovou smůlu? Tímto Vaším povzdechem, Naďo, se mohl trápit i Váš současný přítel ve svém předchozím vztahu, v tom, který měl před Vámi. Neexistuje totiž následek bez příčiny. Pokud se někdo nějak chová, má k tomu nepochybně důvod a ten důvod může vycházet z jeho minulosti. Vy sama, Naďo, píšete: Dlouho jsem se dostávala ze vztahu s lhářem. A já se ptám: Co když měl Váš nový partner podobný vztah v minulosti? Co když se ještě nedostal ze svého zklamání? Co když právě proto, aby Vás chránil, řekl: Ještě není správný čas?
Správný čas na vážný vztah není tehdy, když chcete Vy, Naďo, ale když jsou připraveni oba. To znamená: Když oba mají uzavřenou minulost, když oba vědí, kde předtím udělali chyby, když se oba už ponaučili, když oba jsou svým způsobem vděční za předchozí vztahy, ano, i za špatné vztahy, které zažili, například proto, že je naučily, co už nikdy nechtít. Ale hlavně když se oba naučili rozlišovat lidi. To je nejdůležitější.
Jen mi povězte, Naďo: Když jste narazila na lháře, proč jste se z toho pak dlouho dostávala? Já to vím. Protože jste začala pochybovat o vztazích, lidech. Říkala jste si: Co když jsou takoví všichni? Co když se nikomu nevyplatí věřit? Potřebovala jste čas, než Vám došlo, že to byla jedna zkušenost s jedním konkrétním člověkem a že každý člověk je jiný; že jiný člověk může znamenat jinou, dokonce opačnou zkušenost. A to se, Naďo, stalo teď.
Vy máte po svém boku konečně muže, který není lhář, protože Vám hned na začátku upřímně řekl: Ještě nechci závazný vztah. Nevodí Vás za nos. Je fér. Proto byste pro něj, i po špatné předchozí zkušenosti, udělala všechno. Problém však je v tom, že Vy z toho vyvodíte úplně stejný závěr jako v předchozím vztahu. Ať je Vaším partnerem lhář, nebo upřímný chlap, říkáte: Mám strach, že pro mě neexistuje správná druhá polovička. Ale já si myslím, že vedle té správné už jste. Jen se musíte stát správnou druhou polovičkou i Vy pro ni.
A to chce čas. Čas je trpělivost. Trpělivost je láska. Láska je porozumění. A já se ptám: Kdo jiný, Naďo, by měl Vašemu partnerovi porozumět lépe než Vy? Kdo jiný než Vy ví, co znamená “Ještě není správný čas”, “Ještě se z toho dostávám”, “Vím, že to může trvat i dlouho. Zažila jsem to.” Kdo jiný tohle ví, než Vy? A tak se na to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům